20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Sem tam internetem či televizí prolétne zpráva o tom, že se na jednom či druhém konci světa objevil nový kandidát na titul nejvyšší pes světa, popřípadě že máme novou kočičí rekordmanku v kategorii nejdéle žijící kočky. Nedalo mi to a jala jsem se zjistit, jaké další zvířecí rekordy jsou zapsány v Guinessově knize rekordů.
Sem tam internetem či televizí prolétne zpráva o tom, že se na jednom či druhém konci světa objevil nový kandidát na titul nejvyšší pes světa, popřípadě že máme novou kočičí rekordmanku v kategorii nejdéle žijící kočky. Nedalo mi to a jala jsem se zjistit, jaké další zvířecí rekordy jsou zapsány v Guinessově knize rekordů.
Guinessova kniha rekordů vychází od roku 1954 a kategorie zvířat patří mezi ustálené rubriky. Vybrala jsem pro vás z mého pohledu nejzajímavější a svým způsobem i nejvíce kuriózní zápisy psů do světa rekordů.
Psí rekordmani
Mezi rekordy pokořené našimi čtyřnohými přáteli se najde celá řada zajímavých činností od jízdy na skatebordu přes běh na předních tlapkách až po balancování s plechovkou na hlavě zvířete. Nejrychlejší jízdou na skatebordu se může chlubit pes Jumpy z Kalifornie, který překonal vzdálenost 100 metrů za necelých 20 sekund (přesně 19,65 s). Naproti tomu fena Rose, rovněž ze Spojených států, dokáže v tlamě udržet až 7 létajících talířů najednou. Mým favoritem mezi psími rekordmany je ovšem pes Konjo (do třetice Američan), který v roce 2014 ušel vzdálenost 5 metrů za neuvěřitelný čas 2,39 sekund, a to celé na předních tlapkách. Mezi další nezvyklé psí rekordy zapsané Guinessovce patří fena australského ovčáka a border kolie Sweet Pea, která dokáže balancovat celých 100 metrů s plechovkou na hlavě v čase 2 minuty a 55 sekund.
Nejmenší, největší, nejušatější, …
To by jeden nevěřil, jak je ta příroda nevyzpitatelná – titulem psa s nejdelšíma ušima, které měří 31,1 (levé) a 34,3 centimetru (pravé), se od roku 2010 pyšní Harbor, americký mývalí pes z Colorada. Pekingský palácový psík jménem Puggy se do knihy rekordů zapsal délkou svého jazyka – ten měří 11,43 centimetru. Vzhledem k velikosti tohoto plemene se to zdá minimálně velmi nepraktické. Když se ovšem vracíme z procházky lesem s naší briardicí, kde si i trochu zaběháme, vždy mi přijde, že má vypláznutý jazyk až po její „psí kolena“.
Nejmenším žijícím psem je čivava Milly z Portorika, která ve svých dvou letech měřila 9,65 centimetru. Nejkratším psem je rovněž čivava, jedná se o Heaven Sent Brandy z Floridy, která na délku svého těla měří pouhých 15,2 centimetru. Nejvyššího psa už asi ani není třeba představovat, neboť se z něj stala hvězda internetu – jedná se o německou dogu se jménem Zeus, někdy také přezdívaný „Giant George“, pocházející z Michiganu, měřící neuvěřitelných 111,8 centimetru na výšku. Zeuse by však s klidem přeskočila fenka chrta se jménem Cinderella May a Holly Grey z Floridy, která v roce 2006 přeskočila tyč ve výšce 172,7 centimetru.
Rekordy psích záchranářů
Guneissova kniha rekordů ovšem obsahuje i seriózní rekordy jako je například ten, kdy Jack the Black vom Muehlrad, novofundlandský pes z Německa, vytáhl za pouhou jednu minutu a 36 vteřin osobu z vody ve vzdálenosti 25 metrů. Psi záchranáři však nemusí být zapsaní v knize rekordů, aby nás přesvědčily o tom, jak úžasnými pomocníky pro lidi jsou. O historii záchranářských psů si můžete přečíst v jednom z předchozích článků zde.
Který rekord vás nejvíce zaujal? A pokud jsem nějaký rekord zapomněla, podělte se o vaše postřehy .
P.S. Já osobně už vymýšlím, jak se s mým zvířectvem zapsat alespoň do té české Guinessovy knihy.
(Zdroj: http://www.guinnessworldrecords.com/explore-records/animals?page=2)
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...