Spoustu zábavy a radosti z pohybu, ale také disciplína a náročný trénink. To jsou agility, asi nejoblíbenější psí disciplína vhodná pro všechny zvídavé a aktivní pejsky. Máte soutěživého ducha a uvažujete, že se sportem začnete? Na to, co všechno agility obnáší a pro koho jsou vhodné jsme se zeptali trenéra a reprezentanta v agility Juraje Ružu.
Mohl byste prosím stručně agility představit? Co tento sport obnáší?
Agility jsou kynologický sport, ve kterém pes za pomoci psovoda překonává překážkový parkur. V tomto sportu se spojuje rychlost s přesností – cílem psa je překonat vytyčenou trať ve správném pořadí v co nejrychlejším čase a zároveň s co nejmenším počtem chyb, za které jsou udělovány trestné body.
Pro agility je proto nejzásadnější skvěle zvládnutá komunikace mezi psem a jeho psovodem, protože náš čtyřnohý parťák se může spolehnout jen na nás, abychom ho dráhou provedli správně. Kromě toho jsou samozřejmě agility také o náročném tréninku, při kterém je potřeba nacvičovat překonávání jednotlivých překážek: skoky, tunel, slalom, různé zónové překážky a další.
Osobně bych zařadil agility mezi nejnáročnější sporty, jelikož jde o propojení techniky a mentální práce, to celé se odehrává v rychlosti a dost záleží i na spoluprácise zvířetem. Na druhou stranu můžu říct, že člověk může už po pár trénincích zcela propadnout kouzlu tohoto sportu, protože přináší neuvěřitelně silné emoce.
Kdo se může sportu věnovat?
Na agility je krásné právě to, že se hodí opravdu pro každého. Samozřejmě, že jsou vhodnější plemena jako například border kolie, šeltie, teriéři či pudli, ale na parkurech je možné potkat opravdu široké spektrum plemen. Psi jsou rozděleni do 4 kategorií podle jejich velikosti: small, medium, intermediate a large.
To stejné platí i o „lidské části“ týmu. Na světě není příliš mnoho sportů, kterých by se mohla zároveň účastnit tak různorodá skupina lidí. Závodí zároveň jak ženy, tak muži, děti nebo senioři. Jedinou podmínkou pro účast je slušná fyzická kondice, jak u psovodů, tak jejich psů.
Existuje například nějaká věková hranice, kdy se doporučuje začít s výcvikem?
S tréninkem je samozřejmě nejlepší začít co nejdřív, ideálně už od štěněte. Věku je rozhodně potřeba přizpůsobit trénink, nejdříve je nutné zvládnout poslušnost a základní pokyny. Překonávání překážek je náročné, a proto je v mladším věku vhodné trénovat jen v krátkých intervalech a vždy jen hravou formou. Doporučuji krátké, několikaminutové hry a dospělý pes postupně zvládne delší trénink.
S agility se ale dá začít kdykoliv, klidně i se starším psem. V tomto směru není žádné omezení, jen může být těžší dospělého pejska motivovat k nové činnosti.
Co byste doporučil těm, kdo o agilitách uvažují? Jak začít?
Se správným začátkem a pochopením agility určitě nejlépe pomůže trenér nebo agility klub. Na začátku je lepší si nechat poradit a minimalizovat tak chyby, které by bylo později těžké se odnaučit. Každý pes i psovod je jiný a trénink je potřeba přizpůsobit schopnostem a znalostem týmu, to nejlépe zvládne kvalifikovaný trenér.
Nejdříve je důležité mít zvládnuté úplné základy, tedy poslušnost, hlavně přivolání a odložení. Vhodné jsou i motivační hry, umět si správně se svým pejskem hrát, ale také ovládat sebekontrolu. No a v neposlední řadě potřebujeme mít chuť objevovat kouzlo tohoto sportu spolu s naším parťákem, být trpělivý a umět se radovat z postupného společného pokroku.
Jsou potřeba nějaké pomůcky?
Na běžný agility trénink zajištěný agility klubem potřebujeme jen pamlsky a hračku pro psa a samozřejmě vhodnou sportovní obuv pro psovoda.
Pokud bychom chtěli vlastní agility vybavení, bude seznam podstatně delší. Proto je vhodné trénovat na cvičáku, kde mají kvalitní a bezpečné agility překážky. Seznam pomůcek, které můžeme využít k tréninku je možné rozšířit o kužel, target, klikr nebo automatický odměňovač.
Co byste na tomto sportu vyzdvihl?
Agility nám dává jedinečnou možnost zažít krásné vzájemné propojení a porozumění se psem v rámci dynamického kynologického sportu. V první řadě to je skvělá zábava, která prohloubí a zlepší vztah se psem a zároveň přispívá k dobré fyzické i duševní kondici.
Překonávání výzev je pro psovoda i jeho psa velmi odměňující a ten, kdo s agility jednou začne, mu zpravidla úplně podlehne. Pokud máte soutěžního ducha a chcete zažít radost z čistého běhu na závodech, opravdu to za to stojí!
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
