Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Jana patří mezi nejúspěšnější závodníky a trenéry agility v ČR. Se svými psy je držitelem titulu Mistra ČR a Mistra světa holandských ovčáků a pravidelným členem české reprezentace na European open.
Ahoj, Jano, předem dovol, abych ti pogratulovala ke tvému výkonu! Skvělý výsledek. Mohla bys našim fanouškům říct, co takový výkon obnáší, a jak soutěž probíhá?
Ahoj, děkuji. Vyhrát světový pohár holandských ovčáků obnáší v první řadě pořídit si holanďáka. Je jich málo, takže není žádná kvalifikace, stačí mít jedince s FCI průkazem původu, makat a dobře ho připravit. Soutěž probíhá podobně jako jiné závody agility. Běží se dva kvalifikační běhy rozdělené podle výkonnostních kategorií a pro kvalifikované týmy potom jeden společný finálový běh. Vítězem světového poháru může být pouze tým soutěžící v nejvyšší kategorii A3.
Závodíš se svými fenkami – Vigi a Rulička, jak dlouho trvá příprava a v kolika letech je pejsek k takovému výkonu připraven?
To je hodně individuální, každý pes to má jinak, záleží na mnoha faktorech. Příprava začíná už u štěněte a obecně bych řekla, že je pes připraven mezi třetím a čtvrtým rokem života. Ruličce jsou dva roky a vyhrála kategorii A1. Na kategorii A3 ale bude potřebovat ještě alespoň dva roky přípravy.
Jak probíhá péče o takového pejska, jaký je balanc mezi tvrdým tréninkem a volným časem stráveným s pejskem?
Péče o sportovního psa je důležitá a zahrnuje vše od kvalitní výživy, přes pravidelnou péči o drápky a celé tělo až po cvičení fitness a udržování kondice. Tréninku věnuji hodně času, ale pro kvalitní výkon a dobrý vztah mezi psovodem a psem je důležitý i volný čas a dlouhé procházky. To si tedy se svými psy dopřávám co to jde.
Jak člověk zjistí, že má k něčemu takovému vlohy, a jak poznáš, že je pes vhodný k této aktivitě? Mohla bys zavzpomínat na svoje začátky?
To musí člověk zkusit a buď ho to chytne nebo ne. Často jsou v agility úspěšní lidé, kteří v minulosti dělali nebo stále dělají nějaký sport nebo tanec a umí dobře koordinovat svůj pohyb. U psů jsou plemena, která se pro agility hodí více nebo méně. Nevhodná jsou příliš velká a těžká plemena a plemena s nesportovní stavbou těla. Potom záleží také na povaze psa, jeho temperamentu a chuti pracovat. Pes, který je svojí povahou spíše povaleč na agility vhodný také nebude.
Já jsem začínala ve svých 13ti letech s nalezeným menším křížencem, se kterým jsem přišla na klasický cvičák (poslušnost, obrany) a tam mně řekli, že s takovým pejskem mám jít raději na agility. Netušila jsem, co to je, ale šla jsem tam a prostě nás to chytlo.
Proč zrovna holandský ovčák? Uměla by sis případně představit trénovat k této aktivitě i jiná plemena?
Po malém kříženci se ke mně jako další pes dostala fena německého ovčáka. I s ní jsem dělala agility a toto plemeno mně sedlo. Vyhovovala mně dokonale, ale na agility byla už moc velká a věděla jsem, že pokud chci v agility dál úspěšně pokračovat, potřebuji lehčího psa. Chtěla jsem zůstat v kategorii large, a tak jsem hledala plemeno co nejvíce podobné německému ovčákovi, ale aspoň o 10 kg lehčí a byl z toho holanďák. Trénovat jiná plemena bych si představit dovedla, ale do života mně sedí holandský ovčák.
Jaká je nejtěžší překážka na natrénovaní? Mohla bys uvést nějaký příklad ze své praxe?
Každý pes je jiný a pro každého může být těžká jiná překážka. V dnešní době sbíhaných zón bych řekla, že jedna z nejtěžších je sbíhaná kladina. Pro hodně psů je těžký slalom. Například pro Ruličku je ale nejtěžší obyčejná skočka. Rulička je totiž velmi rychlá a je pro ni těžké v této vysoké rychlosti řídit svoje tělo ve skocích.
Co bys poradila lidem, kteří chtějí s agility začít, jak nejlépe postupovat od štěněte a kolik času trávit tréninkem?
Poradila bych najít si dobrého trenéra, o kterém si toho co nejvíce zjistí, než ho navštíví. Je dobré začít štěně připravovat brzy, ale s citem a nepřetěžovat ho. V prvním roce života pes vůbec nemusí vidět překážky, základy je dobré dělat mimo parkur. Tréninkem bych doporučila trávit tolik času, aby to psovoda i psa bavilo a posouvalo je to dopředu.
Jaké jsou tvé plány do budoucna? Máš nějaký vysněný bod, kterého bys chtěla dosáhnout?
Do budoucna plánuji pokračovat v agility s holandskými ovčáky. Můj vysněný bod je startovat na mistrovství světa FCI. S Vigi jsme byly velice blízko, v roce 2017 jsme se kvalifikovaly jako náhradník. Každý rok je to ale těžší a těžší, vrcholovému agility vládnou border kolie a není snadné se jim s jiným plemenem vyrovnat, ale já to nevzdám.
A na závěr, jaké jé tvoje nejoblíbenější krmivo Brit, a co bys doporučila našim fanouškům?:)
My jedeme na Brit Care Dog Show Champion a jsme moc spokojení. Fanouškům bych doporučila na nic nečekat a vyrazit na nějaký trénink nebo procházku se svým parťákem.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...