20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Kolikrát vás napadlo, že by bylo fajn umět se zvířátky komunikovat napřímo? Váš pejsek nebo kočka by vám dali přesně najevo, co zrovna chtějí, co jim chybí nebo by vám mohli v určitých situacích dokonce i pomoci. Něčeho takového bychom se mohli dočkat už v blízké budoucnosti. Vědci totiž neustále vyvíjí nové technologie, díky kterým mohou zvířata lidem „říkat‘‘, co mají zrovna na srdci.
Doba jde neustále kupředu a my tak narážíme na stále nové appky, které nám usnadňují běžný život nebo komunikaci s našimi blízkými, ať už jsou třeba na druhé straně zeměkoule. Není proto divu, že vědci a vývojáři pracují i na tom, jak umět „rozmluvit‘‘ naše mazlíčky. Mnoho z vás už možná má obojky, které vašim chlupáčům měří tep, hlídají teplotu nebo kontrolují jejich celkový zdravotní stav, díky čemuž je tak možné předejít skrytým zdravotním problémům.
Co ale taková vesta nebo obojek, které by uměly odhalit konkrétní pocity vašeho mazlíčka? Právě tím se zabývá japonská společnost Anicall. Pomocí různých senzorů, které jsou umístěny na obojku či vestě, dokážou na displeji ukázat, jestli je váš mazlíček šťastný, zlobí se, je ve stresu nebo má náladu si hrát. Taková vychytávka se může hodit zvláště těm, kteří s chovem domácích zvířátek ještě nemají tak velké zkušenosti – budou tak moci zpočátku lépe rozumět náladám svých svěřenců.
Na podobný princip funguje i mobilní appka od společnosti Wild Rose Cat Clinic, která vám prozradí nálady koček na základě jejich výrazu.
Pomoc při infarktu nebo neslyšícím zajistí chytré psí vesty a obojky
Nové technologie ale dnes už umí mnohem víc než vás jen upozornit, že váš mazlík má zrovna nutkání si hrát. Představte si, že za vámi jednou přiběhne cizí pejsek a na místo zaštěkání vám pomocí umělé inteligence lidským hlasem sdělí, že jeho páníček potřebuje první pomoc. Hudba budoucnosti? Ne tak docela.
Například americký Georgijský technický institut už několik let ve své laboratoři úspěšně vyvíjí speciální vesty s různými funkcemi a senzory, díky kterým dokážou psi tímto způsobem pomoc včas obstarat. V současné době je zatím vzájemná komunikace omezená pouze na zavolání pomoci nebo varování před různými záchvaty. V budoucnu by ale vesty mohly mít daleko větší možnosti. Jako například přivést autistické děti na jiné myšlenky jen tím, že je psí vesta lidským hlasem poprosí o nakrmení. Pejsci by tak mohli lidem pouhým stiskem senzoru či tlačítka sdělovat mnohem více, než nyní vyčteme z řeči těla.
Vědci v atlantském institutu ale pracují i na jiných novinkách, než jen mluvících vestách – například na obojku, který by díky natrénovaným pohybům hlavy, packy nebo určité „choreografie‘‘ těla hlasem vyjádřil, co má váš čtyřnohý parťák na srdci. A do budoucna bychom se mohli dočkat třeba i dennodenní komunikace pomocí dotykové technologie. Třeba něco jako psí tablet, kterým by mazlíček mohl upozornit svého neslyšícího majitele, že někdo zrovna zvoní u dveří.
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...