I psí svět má své celebrity. Někteří psi se proslavili na filmovém plátně, jiní záchranou lidských životů. Každý kdo má doma nějakého mazlíčka, ví, že on je tím jeho pravým hrdinou. A samozřejmě samotní psi k tomu přistupují ještě úplně jinak. Jaký slavný pes vás napadne jako první?
I psí svět má své celebrity. Někteří psi se proslavili na filmovém plátně, jiní záchranou lidských životů. Každý kdo má doma nějakého mazlíčka, ví, že on je tím jeho pravým hrdinou. A samozřejmě samotní psi k tomu přistupují ještě úplně jinak. Jaký slavný pes vás napadne jako první?
Hvězdy filmového plátna
Asi nejznámějšími českými a skutečně žijícími (jinak by to byl pravděpodobně Maxipes Fík nebo Jonatán, ale o tom až jindy) psími herci jsou bezpochyby jezevčík Brok – zazářil např. ve snímku pod Jezevčí skalou – a bernardýn Bohouš (pravým jménem Baldur), který se blýskl ve stejnojmenném filmu, kde si zahrál po bohu Jiřího Sováka a Vladimíra Menšíka.
Za našimi hranicemi je hned několik filmových psích hvězd. Vezmeme-li to pěkně chronologicky, mezi nejstarší nejznámější psi, kteří se zapsali do dějin kinematografie, bezpochyby patří Rin Tin Tin – německý ovčák z 20. let 20. století, který si zahrál v celkem 27 holywoodských filmech. V letech 40. a 50. nastupuje na scénu Lassie, dlouhosrstá kolie pravým jménem Pal. Pro někoho můžeme být nemalým překvapením, že Pal nebyla fena, ale pes :-).
Poskočíme do let 90tých, kde na nás čekalo hned několik psích talentů. Kdo by neznal rakouskou televizní kriminálku „Komisař Rex“? Zajímavostí může být, že Rexe si zahráli dohromady tři němečtí ovčáci – B. J., Rhett a Henry. I ve filmu „Beethoven“, který se dočkal celkem pěti dílů, původního bernardýna Chrise vystřídali dva další psí herci. A v roli labradora Marleyho v novějším filmu „Marley a já“ z roku 2008 dokonce zazářilo 18 psů. Asi nejnovějším slavným psem filmového plátna je Jack Rusell teriér Uggie z němého filmu „Umělec“ z roku 2011.
Neměli bychom zapomenout na psi, kteří se objevili v literatuře. Z českého prostředí je bezkonkurenčně nejznámější Dášenka, foxteriérka, která inspirovala Karla Čapka k sepsání knihy „Dášenka čili život štěněte“. Ze zahraničních autorů mne napadá Jack London a jeho „Bílý tesák“, který se rovněž dočkal filmového zpracování. Bílého tesáka ztvárnil již filmově zkušený Jed, kříženec vlka s aljašským malamutem.
Hrdinové reálného světa
Prvním jménem, které mi vyvstane na mysli, když se bavíme o psích hrdinech ve skutečném světě, je určitě pes Lajka, odhlídneme-li od jeho velmi smutného osudu. Vrátíme-li se myšlenkami zpět na zem, psi nám pomáhají nejen v každodenním životě (např. canisterapie), ale i při mimořádných situacích jako jsou např. havárie, přírodní katastrofy či konflikty, ale i loupeže nebo pátrání po pohřešovaných a mnoho dalšího. A nemusí vždy jít o služební psi, kteří k tomuto účelu bývají trénováni.
Mezi takové služební psi patří i pes Arco, který byl v roce 1931 zastřelen při pátrání po vrahovi. Je jedním z prvních, který má svůj pomník připomínající věrnost jeho pánovi až do posledního okamžiku. Vlčák Athos, který pomáhal s vyhledáváním výbušnin v Afghánistánu, se zase zařadil po bok válečných veteránů, když v roce 2014 získal odměnu v podobě kosti a speciální obojek s vyznamenáním od samotného ministra obrany ČR. Po celé republice je určitě řada dalších méně známých příběhů, kdy psi dokázali zachránit život nejen svým pánům, ale i cizím lidem. Díky svému šestému smyslu mohou vycítit, když se člověku přitíží a upozornit na to. Přivolat či doběhnout pro pomoc.
Psí oddanost nezná hranic. Symbolem oddanosti pro mě je japonský pes Hačikó, který každý den doprovázel svého pána na cestě do práce až na nádraží, kde na něj oddaně čekal. Pes se vracel na nádraží ještě dalších 9 let po pánově smrti. Tento příběh se rovněž dočkal filmového úpravy.
Dnešní článek si dovolím ukončit krátkým citátem Luise Sabina: „Nesejde na tom, jak málo máš peněz a jaké dluhy. Máš-li psa, jsi boháč.“
A jaký je váš nejoblíbenější psí hrdina, ať už ten televizní či skutečný? Slyšeli jste z vašeho okolí o psu-hrdinovi?
Je jasné, že letošní Velikonoce nebudou probíhat tak, jak jsme zvyklí a některých tradic se budeme muset holt vzdát. Svátky budeme trávit doma v kruhu těch nejbližších, tak proč do toho nezapojit i naše kočičí společníky?
V době, kdy musíme trávit většinu času doma, nás i naše mazlíky může lehce přepadnout nuda. Jak nespadnout do stereotypu a volný čas využít smysluplně prací se psím parťákem? Jak pesana unavit i bez dlouhých vycházek venku?
Pobyt v karanténě znamená změnu životního stylu. Najednou je spousta času na koníčky, dodělává se, na co nebyl dříve čas, jen všechno probíhá na omezeném prostoru. S pejskem se najednou potkáváme velmi často a zjišťujeme, že se styl života změnil i...
Jaro je tu a s ním i čas na podporu imunity a detoxikaci těla. V zimě se totiž v těle hromadí nejvíce toxinů a zátěž představuje i změna počasí. Jak psí imunitu zbytečně nezatěžovat, a naopak ji podpořit?
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.