20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Česká republika měla letos tu čest chopit se hostitelské role a poskytnout prostory pro konání Světové výstavy psů určené vystavovatelům, chovatelům a milovníkům psích plemen. Návštěvníci se shodli, že akce byla úspěšná. Pro konání bylo vybráno kongresové centrum v Brně a za organizaci sklidilo chválu. My jsme vyzpovídali jednoho z medailových účastníků, Zdeňka Pěnkavu. ‚‚Jde o nejprestižnější akci, kam se chcete se svým psem dostat,‘‘ říká v rozhovoru.
Více než dvanáct tisíc psích chlupáčů z 54 zemí světa, z toho necelých pět tisíc psů z Česka – ty všechny přivítalo Brno na letošním ročníku Světové výstavy psů všech plemen. V moravské metropoli jste mohli v hojném počtu potkat na přelomu září a října také vystavovatele z Polska, Itálie, Německa, Maďarska nebo Slovenska. Účastníci dorazili na tuto prestižní událost i ze vzdálenějších koutů světa jako například Peru, Kanady, Malty, Etiopie, San Marina, Austrálie nebo Filipín. O budoucím štěstí z výhry či smutku z prohry rozhodovalo na dvaatřicet rozhodčích. Ti posuzovali psy a feny v celkem dvanácti kruzích. Účastnit se světové výstavy mohou štěňata od čtyř měsíců a soutěží se i v kategoriích jako je veterán, tedy pejsci a fenky ve věku od osmi let výše. A s jakými disciplínami jste se mohli na výstavě setkat? Byly to junior handling (mladý vystavovatel), nejlepší štěně, nejlepší dorost, nejlepší pár psů, nejlepší chovatelská skupina, nejlepší veterán dne, juniorský vítěz skupiny a vítěz skupiny.
Zdeněk Pěnkava se svým psím parťákem Adamem Black Happy Diamond Monte Naiem (zkráceně Pacco), plemene velký švýcarský salašnický pes, ulovili krásné druhé místo v kategorii male junior class. V této bylo zapsaných 65 psů a náš český reprezentant soutěžil s devíti soupeři ve stejné třídě. Byla to Paccova sedmá výstava a Pacco již dříve získal titul junior šampion České republiky. Se svým páníčkem se také pravidelně účastní klubových, národních a mezinárodních výstav. A my měli tu čest si s naším českým reprezentantem Zdeňkem Pěnkavou krátce popovídat, jak to na takové výstavě světového formátu chodí.
Zdeňku, kdo se mohl na výstavu přihlásit?
Každý majitel psa, který má psa s průkazem původu a je registrovaný v klubu.
A jak probíhalo přihlašování?
Přihlašování probíhalo přes tzv. dogoffice, kde má každý zaregistrované zvíře a vyplněné veškeré údaje. Stačí si v dogoffice jen vybrat výstavu, kam se chcete přihlásit. Automaticky vám to nabídne možné kategorie, do kterých se dle zaregistrovaného plemene můžete zapsat.
Jak jste se s Paccem na světovou výstavu připravovali?
V případě Pacca byly přípravy celkem nenáročné, protože je krátkosrstý. Navíc se den před světovou výstavou Pacco zúčastnil klubové výstavy velkých švýcarských salašnických psů. Ta byla schválně naplánovaná den předem právě kvůli přípravě.
To si žádá vysvětlení (smích). U dlouhosrstých švýcarských salašnických je to jinak?
V případě dlouhosrstých plemen je potřeba srst psa standardizovat. Pes prochází několikahodinovými přípravami, které jsou plné fénování, natáčení, vyčesávání atd. To se nás netýká (smích).
A co samotný den D? Jak probíhal?
Vstal jsem v šest hodin a v 7.45 už jsem byl na místě. Po testování na COVID-19 při vstupu do kongresového centra jsme se s Paccem prošli po areálu, aby se zvíře po cestě autem uklidnilo. Ale také, aby se protáhl a očichal si okolí. V devět hodin startovala jeho kategorie. No, a v půl desáté už jsme měli výsledky. Takže to byla vcelku rychlovka.
Co se Vám na Světové výstavě psů v Brně nejvíce líbilo?
Světová výstava psů je považována za nejprestižnější soutěž, do které se může vystavovatel dostat. Nejvíce se mi líbila konkurence, která se letos sešla. Viděli jsme tam spousty krásných plemen z nejrůznějších zemí. Je to soutěž krásy a krásu si každý představuje jinak. Je to velice subjektivní záležitost, a v tom právě tkví kouzlo výstav.
Jak to rozhodčí posuzují, když je to vlastně takto subjektivní?
Jde o kompletní předvedení psa i s vystavovatelem. Jakým způsobem psa předvádíte, dress code, synchronizace hendlera a psa, postoj, pohyb, zda se například sám postaví, jakým způsobem se ukáže. To vše se hodnotí. Kontrolují se varlata (pozn. redakce: u psů), zuby, zbarvení, kvalita srsti, jaké má pes pálení, úhel končetin, pohyb v běhu, ocas, povaha psa, velikost, mohutnost atd.
To je vcelku hodně kritérií…
Naprosto chápu, že při takovém objemu posuzovaných psů to není zcela možné transparentně posoudit všechny. Přesto by se mi líbilo, kdyby posuzování probíhalo před publikem s vysvětlujícím komentářem, co se rozhodčímu na psovi líbí a naopak. Vím, že by to bylo časově náročné, ale více bychom si to kolektivně vychutnali.
Umístil jste se na druhém místě, to musí být velká čest na takovéto výstavě...
Z výhry mám velkou radost. Umístit se v hodnocení na tak prestižní výstavě je pro nás velký úspěch. Dostali jsme zápis výsledků a ten nám nikdo nevezme. Je to skvělý pocit. Pes se dostane do povědomí vystavovatelské společnosti. Navíc nás brzy čeká bonitace*. Pak se uvidí, jaká nás s Paccem čeká budoucnost.
Moc děkujeme za milý rozhovor a ještě jednou gratulujeme k dosaženému výsledku!
*Bonitace je odborná chovatelská činnost, která slouží k získání poznatků o exteriérových a povahových vlastnostech předvedených psů, jejich nedostatcích a vadách ve srovnání se standardem plemene. Údaje získané na bonitaci se zaznamenávají ve formě kódu do průkazu původu a jsou součástí údajů o psu nebo feně. (zdroj: Bonitační řád RKČR)
Fotokredit: Zdeněk Pěnkava
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...