Spousta z nás podléhá potřebě splnit si sen a pořídit si originálního mazlíčka, a tím je miniaturní prase neboli miniprase. Tento trend je v ČR přibližně deset let. Nenechte se ale zmást těmi roztomilými čumáčky, péče o prase je náročná a musí se pořádně promyslet.
Jaké druhy miniprasátek známe? Gottingenské, Royal Dandies, Extreme Dandies, vietnamské, kunekune, choctaw. To jsou ty nejznámější. Na internetu toho o těchto plemenech najdete spoustu, tudíž se zde nebudeme zdržovat rozepisováním. A pojďme rovnou na důležité otázky.
Zůstane miniprasátko malé?
Věřte nebo ne, ale nezůstane. Ze všech vyšlechtěných prasat do zakrslých podob, jediné Extreme Dandies původem z Ameriky dorůstá do váhy kolem 4–8 kg. Royal Dandies pak mají váhu v rozmezí 15 až 20 kg a ostatní miniprasátka mají v dospělosti kolem 35 kg. Vietnamské miniprase může mít až 150 kg, protože jeho genetické dispozice jsou velmi rozmanité. Nenechte se zmást předponou „mini” u tohoto mazlíka.
Žere prase jako prase?
Prase je sice všežravec, vyšlechtěná plemena by se ovšem měla striktně stravovat zeleninou, ovocem, granulovanými směsmi, těstovinami a rýží. A zatímco kotěti nebo štěněti dopřejeme trochu tvarohu nebo jiné dobroty, miniprase musí přísně dodržovat vybraný jídelníček. A to nejen kvůli dobrému prospívání zvířete, ale také kvůli udržení správné váhy. Co se týká „stolování”, počítejte, že to bude všude – od misky v kuchyni až na koberci u televize.
Je vhodné miniprase do bytu?
Se zlomeným srdcem (kdysi to bylo i mé přání si jedno pořídit) musím napsat, že není. Pes štěká a vyje, kočka mňouká a mrouská a prase chrochtá, kvičí, křičí, někdy dokonce ječí. Sousedům se znelíbíte. Kromě toho, že prasátko vydává nesnesitelné zvuky, je tak trochu „demolition man”. Dělá nepořádek a ohryže vše, co mu pod zub přijde. A neumí do schodů. Ideální je do rodiny s domem se zahradou.
Co zakrslé prasátko potřebuje?
I miniprase potřebuje rýt čumákem v hlíně, je to jeho přirozenost. Dělá ho to šťastným a potřebuje to pro vývoj imunity. Nezoufejte, prasata jsou velmi učenlivá a pochopí, kde rýt smí a kde ne. Vyčleňte mu speciální plácek, kde bude svobodně moci dopřát svému pudu. Prasátko se také rádo pase. Dopřejte mu to. Ale pozor, rádo se přežírá. Hlídejte tedy, kolik toho spase.
Je prasátko hravé?
Prasátka si ráda hrají. Díky bohu, proto je taky chceme. Nejen kvůli tomu, že jsou tak roztomilá. Hrát byste si s ním měli každý den a přitom jej i cvičit (ale o tom třeba někdy příště). Pozor na tvrdohlavost, jsou vychytralá. A jakmile je naštvete, budou dělat naschvály a těžko se jim zlozvyky odnaučují. Pozor také na volbu vhodných motivačních odměn, prasátka mají tendence rychle nabírat na váze.
Na závěr dobré zprávy, miniprase je vhodný mazlíček pro alergiky. A majitelé miniprasátek tvrdí, že prasátko je čistotnější než pes. Snadno se tedy naučí venčit na jednom místě. Dá se prý naučit i na písek jako kočka.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
