Specifika výcviku obrany u boxerů

S výcvikem začít až po přezubení

„Co se týká obran, které probíhají organizovaně v nějaké kynologické organizaci nebo pod vedením odborníka, není pro boxera lepší zábavy. Já sama chodím se svými psy pravidelně, a to zhruba od tří měsíců jejich věku, zpočátku nejprve jen pozorovat, a podle chování psa následně pokračuji s případným výcvikem obran. Se samotným aktivním zapojením je nutné počkat až na přezubení štěněte, což je zhruba okolo pátého měsíce věku,” popisuje začátky výcviku obrany boxerů jejich dlouholetá chovatelka a cvičitelka Michaela Martinů.

Základní pravidla výcviku

Ačkoliv jakákoliv generalizace, a to i v rámci plemene, je ošidná, dají se shrnout určité rady a tipy, jak by měl výcvik obran probíhat a čeho by bylo dobré se vyvarovat.

1. Precizní provedení úkonů
   Prvním velmi důležitým bodem je, že od samého začátku by se mělo dbát na dobré a precizní provedení všech úkonů, jelikož se možné chyby budou u boxerů stále více prohlubovat a následně velmi těžko opravovat a odstraňovat.
2. Pevný zákus
   „Doporučuji klást důraz na vybudování plného pevného zákusu, to znamená dostat se v tréninku na úroveň, kdy pes je schopen takových zákusů na vodítku udělat během krátké intenzivní obrany perfektně několik, a pak teprve přistoupit ke kousání na volno. Je nutné si také uvědomit, že zvíře je vystaveno fyzické zátěži v situaci, kdy celou mordu vyplňuje rukáv, což má za následek ztížené dýchání i ztíženou termoregulaci,” radí Michaela Martinů. Důraz na provedení plného zákusu je důležitý i proto, že při jeho neúplném provedení mají boxeři problém se udržet na rukávu a ze svých poměrně krátkých čelistí tak využívají jen jejich část.
3. Odpovídající nároky na psa
   Na psa nelze klást nepřiměřené nároky, tedy nároky, které neodpovídají jeho věku, fyzické a psychické vyspělosti. Tato rada se týká obecně všech plemen, psi se vyvíjí a jejich svalový a kosterní aparát také a nepřiměřenými nároky můžeme štěně doživotně poškodit, a to jak fyzicky, tak i po psychické stránce, přičemž tyto změny mohou být nevratné.
4. Postup krok za krokem
   Při obraně, stejně jako při jakékoliv jiné disciplíně, je důležitý postup vždy po jednom kroku, nepřidávat do tréninku 2 a více nových věcí, to se týká i například nového tréninkového prostoru, nového figuranta, lidí účastnících se tréninku, nového rukávu a podobně. Každá změna je velký nápor na psychiku psa, hlavně pro mladá zvířata. Starší a zkušenější se s tím většinou vyrovnají snadněji.
5. Zodpovědnost máme my
   Vždy je nutné mít na paměti, že za neúspěch psa neseme odpovědnost my sami. Na vině není figurant, protože je vždy naší volbou, zda na výcvik dotyčného pomocníka přizveme. Průběh tréninku bychom měli mít domluvený předem a postavený smysluplně dle momentální kondice, připravenosti, zkušeností a psychické vyzrálosti cvičeného psa. Pokud práci figuranta neznáme, měli bychom se nejdříve podívat na průběh jeho tréninku a následně se rozhodnout, zda s ním spolupracovat chceme či ne. Pes za naše chyby nemůže a jeho selhání padá vždy na naši hlavu.

A co říci na závěr?

Významný vliv na úspěch výcviku obrany má i pravidelnost samotného tréninku a také citlivé dávkování zátěže. Boxeři mají obecně horší termoregulaci, a tak jsou pro ně některé cviky náročnější na provedení a je třeba s tím při vedení tréninku, zejména v letních měsících, počítat. Naopak v zimních měsících je třeba psa před obranou zahřát, aby nedošlo k poškození svalů, stejně jako u jiných sportovců. 

Nedílnou součástí obran by měl být i trénink ovladatelnosti psa. „Ovladatelnost se dá cvičit, aniž bychom se dostali do střetu se zvířetem. Cílovým jednáním psa je ulovit kořist, a to takovým stylem, jak jsme ho to naučili. Dejme psovi jasně a srozumitelně najevo, že cílového jednání dosáhne pouze tehdy, když bude ovladatelný. Pak to nebude ani dlouho trvat a on náš požadavek ochotně splní. A ještě bych ráda parafrázovala starší výrok: za každým vyrovnaným psem stojí vyrovnaný majitel, a to je oč tu běží,“ uzavírá Ing. Michaela Martinů. 

FOTO KREDIT: Michael Opočenský