Zní to krásně: pejskovi zadáme úkol nebo povel, on jej splní a dostane za to pamlsek nebo odměnu. V ideálním případě to nezůstane pouze u jednoho okamžiku, ale stane se základem celého výcviku pejska, z něhož se pomocí pozitivní motivace stane poslušný mazlíček. Co když ale tento druh výchovy nefunguje? A je pozitivní motivace vhodná pro jakákoliv plemena, třeba i pro někdy temperamentní boxery?
Odměna jako motivace
Základním principem pozitivní motivace je předpoklad, že po zadání úkolu nebo povelu pes pochopí, že za jeho splnění získá odměnu, která může mít mnoho podob. Kromě pamlsku se může jednat například o pohlazení nebo pochvalu. Úkoly by z počátku měly být velmi snadné a proveditelné, aby psa jejich nesplnění neodradilo, postupem času se však jejich obtížnost může zvyšovat. Celý proces by měl být završen tím, že pes je vychovaný a ví, co může a co nemůže. A samozřejmě by celý výcvik měl mít vliv na vztah psa s majitelem, který by díky tomu měl být harmonický a založený na vzájemné důvěře.
Záleží na povaze psa
„Pes by měl vědět, co po něm chci a co za to dostane. Tím nemyslím jen pamlsek, ale třeba i úsměv a projev spokojenosti z mé strany a naše vzájemné vztahy by měly být na té úrovni, že mu na mě záleží a je schopen tyto mé projevy ocenit,“ komentuje pozitivní motivaci chovatelka Michaela Martinů. Dodává ale, že některá plemena mohou být méně vhodná pro takový styl výcviku. Jako příklad mohou sloužit právě boxeři, kteří jsou často velmi tvrdohlaví.
Důslednost jako nutnost
Nutnou součástí úspěšného výcviku pomocí pozitivní motivace je také důslednost, na kterou ale řada majitelů často zapomíná. Právě to může vyvolat spoustu nežádoucích situací, jejichž závažnost se kromě jiného může lišit i od velikosti a plemena psa. Právě velká plemena, která nejsou cvičena dostatečně důsledně a jejich výchova je založena především na pozitivní motivaci, mohou v některých případech až obtěžovat své okolí, aniž by si to jejich majitelé uvědomovali.
Boxeři potřebují trochu biče
„Kdysi se říkalo „metoda cukru a biče“, což se dnes přetvořilo na metodu „cukru a cukru“, a to u tvrdohlavého boxera nemusí vždy fungovat, obzvláště ve spojení s nedůsledností. Vždy ale musí platit, že pokud po psovi něco chci, tak mu musím jasně vysvětlit co. Pro vše, co se psem hodláme dělat, je důležitá hlavně motivace,“ říká Martinů.
To je v souladu s výcvikem založeným na kladném přístupu, nicméně Michaela Martinů rozlišuje několik jejich typů v závislosti na tom, jakou disciplínu bude provozovat. „Motivací jsou nejčastěji míčky, pešky a pamlsky. Na obraně je pro psy motivací figurant, na záchranařině pískací nebo tahací hračka, na stopě pamlsky,“ popisuje rozmanitou škálu chovatelka.
Stěžejní je legrace
Úplným základem výcviku, a to jakéhokoliv, včetně toho pozitivního, který musí být ale plný důslednosti, musí být zábava. Musí však být správně nastavena tak, aby nedošlo k nežádoucímu vývoji. „Boxer je pes pro každou legraci, a když se výcvik dobře vysvětlí, je pro něj největší motivací hra s páníčkem. Pokud boxer výcvik nepochopí, dělá si při něm legraci z majitele. Legrace je tedy při výcviku boxerů všudypřítomná, ale je jen na nás, jak se zachováme a jestli bude mít pes legraci s námi, nebo z nás,“ uzavírá chovatelka.
FOTO KREDIT: Michal Opočenský
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
