Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Německý boxer

Německého boxera si s jiným plemenem jen těžko spletete. Jeho hlava se štíhlou, hranatou lebkou, co nejširšími a silnými čelistmi a typickým předkusem je nezaměnitelná. Postavu má boxer kvadratickou se silnou kostrou. Jeho osvalení je suché, dobře vyvinuté a plasticky vystupující. Jeho pohyb je živý, temperamentní a plný síly. I přes svou mohutnost by boxer neměl být těžkopádný. 

Přímým předkem boxera byl ve středověké Evropě rozšířený brabantský býkohryz. Využíván byl především pro lov medvědů a divokých prasat, mezi 16. a 18. stoletím pak i pro boj v ringu. Chov býkohryzů v té době ležel v rukou myslivců a protože jeho úkolem bylo štvanou zvěř přidržet do příchodu lovce, který zvěř skolil, preferovali psy se širokou čelistí, široce postavenými zuby a vyhrnutým čenichem. Tehdejší popis jejich vzhledu v podstatě sedí na dnešní boxery. Zato povahově si ještě prošli značným vývojem. Ten začal s příchodem střelných zbraní, kdy přestali být psi k samotnému lovu zvěře potřební. V 19. století tak započala snaha vyšlechtit psa podobného vzezření schopného fungovat v domácím prostředí. Členové klubu boxerů měli po celou dobu šlechtění na mysli krom vzhledu a výkonu právě i povahu psa. Tak se u boxera mohly vyvinout mnohé pozitivní vlastnosti, kterých si dnes ceníme.

Ze lstivého a agresivního psa tedy ušel boxer dlouhou cestu k rodinnému společníkovi, kterého jen tak něco nerozhází. Díky své přizpůsobivosti a učenlivosti se tenhle pes dokáže zhostit téměř jakékoli úlohy. Jeho trpělivost v podstatě nezná mezí, hodí se proto i k malým dětem. S nimi ho spojuje i veselá povaha. Jejich dlouholetá chovatelka Michaela Martinů o plemeni říká: „Je to pes pevných nervů, sebevědomý, klidný a povahově vyrovnaný. Boxer by měl být přátelský, nebojácný pes, dostatečného temperamentu – tak říká standard. Já říkám: boxer je šašek a gladiátor v jednom těle. Je pro lidi, co chtějí parťáka a ne stroj na výkony, i když i těch je schopen.” Jejich osobnost dále rozvádí: „Jak říkají majitelé jiných služebních plemen: ‘boxer není pes, je to půl člověk’. Když se řekne boxer, vybaví se mi síla, krása, elegance, bláznivá radost ze života, přátelství, které není ničím podmíněno, razance, která boxera provází při hře i při práci a bezvýhradná láska k lidem. Klaun s tělem atleta a srdcem gladiátora. Boxer nemá dlouhý život, ale žije ho radostně a intenzivně, a proto stojí za to prožívat život po jeho boku.”

FOTO KREDIT: Michal Opočenský

K cizím lidem a vůbec čemukoli, co by mohlo ohrozit jeho rodinu, je zprvu nedůvěřivý a opatrný. Vždy je připraven své lidi chránit. Díky své odvaze a neohroženosti může být německý boxer i skvělým hlídačem. K tomu, aby zaútočil, musí mít pádný důvod. Jestliže je dobře vychován, bezdůvodnou agresivitu u něj nenajdete. Pokud shledá, že jeho pán nevidí důvod k obezřetnosti, i on zůstane v klidu a k cizinci se bude chovat přátelsky. 

Boxer se díky své všestrannosti hodí pro mnoho psích sportů. Ing. Martinů ale upozorňuje, že vždy je třeba mít na mysli jeho problémy s termoregulací. Jedná se o brachycefalické, tedy krátkolebé plemeno, které se lehčeji přehřívá. Kvůli absenci podsady v srsti není tak vybaveno na zimu jako jiná plemena. „Dále je třeba už od útlého věku rozvíjet zděděné vlohy a při výcviku je třeba také důslednosti a trpělivost. Boxer nesnáší při výcviku dvě věci, nudu a dril. Hodně si pamatuje, špatně upevněný povel nebo situace se z jeho paměti těžko vymazává, takže se vyplatí zbytečné chyby eliminovat,” dodává. Nejčastěji, v rozumné míře, boxeři nacházejí využití v agility, canicrossu, coursingu, dogfrisbee, dogtrekkingu, obedicence, dogdancingu nebo sportovní kynologii, záchranářské práce nevyjímaje.

FOTO KREDIT: Lucie Bernášová

Co se týče výchovy a výcviku boxera obecně, chovatelka poukazuje na důležitý fakt. „V dnešní době se klade důraz na pozitivní motivaci a na důslednost se někdy pozapomíná. U tak velkého, razantního a temperamentního psa to ale někdy bývá velký problém, který může vést až k tomu, že pes své okolí obtěžuje. Přestože si to mnoho majitelů není schopno uvědomit, trpí tím nejen jejich okolí, ale i pes.”  Podle ní by pes měl znát základní pravidla.  „Pes by měl vědět, co po něm chci a co za to dostane. Tím nemyslím jen pamlsek, ale třeba i úsměv a projev spokojenosti z mé strany. Naše vzájemné vztahy by měly být na té úrovni, že mu na mně záleží a je schopen tyto mé projevy ocenit.”

Do celosvětového povědomí se začal boxer dostávat ve 30. letech a rychle si získával na oblíbenosti. Dnes existuje řada klubů po celém světě věnující se chovu boxerů. Všechny ale podléhají tomu prvnímu v Mnichově, který také stále kontroluje základní kritéria chovu. Zapojeni jsou do chovu pouze jedinci splňující přísné standardy, které zahrnují například vzhled, zdraví, fitness stav i povahu. Tím se snaží chovatelé eliminovat šíření genetických chorob. 

FOTO KREDIT: Michal Opočenský

Proto je tak důležité pečlivě si vybírat chovatele. Základním kritériem pro seriózní chov by mělo být členství v klubu boxerů a doložitelný rodokmen. To zvyšuje pravděpodobnost, že dostanete nejen zdravého společníka. „Socializace je důležitá u všech savců, nejenom u psů a už vůbec ne jen u boxerů,” říká  Martinů, podle níž je boxer vzhledem k povaze a své velké závislosti na člověku v lidské přítomnosti spokojený a cílem socializace by měl být šťastný, bezproblémový, vychovaný pes, připravený proplout všemi nástrahami života po boku pána a jeho rodiny. Takže socializaci není radno podcenit. Čím dříve s ní začneme, tím lépe pro psa i jeho rodinu. Zkušená chovatelka považuje ovšem za důležité podotknout, že není nutné, aby si náš pes hrál v rámci socializace se vším kolem sebe. „Pro psa by měl být parťákem ke hře a nosičem zábavy spíše majitel. Pes by měl vyhledávat jeho společnost, a ne jen společnost ostatních psů. Fixace psa na smečku a preference jiných zvířat před psovodem se velice špatně odbourává a je pro výcvik mimořádně nežádoucí,” myslí si.

Podle chovatelky je před pořízením boxera důležité uvědomit si všechny jeho vlastnosti a potřeby. Důležité je promyslet, jestli bude pro nás (a my pro něj) opravdu vhodným společníkem. Uvádí k tomu následující: „Boxer je plemeno, které dokáže dobře spolupracovat s člověkem, kterého miluje, ale mohou se projevit jeho kořistnické a lovecké geny. Z toho důvodu je důsledná výchova základ a nezbytnost. K lidem bývá nekonfliktní, až otravně přátelský, což ovšem nemusí být pravidlem u ostatních zvířat, ani u psů, kde ke konfliktům dojít může. Přestože boxer miluje děti a je vhodným rodinným psem, není to pes, kterého můžeme pořídit dítěti na hraní, což bychom však neměli dělat s žádným plemenem. Nový majitel si musí také uvědomit, že boxer vzhledem ke svému temperamentu vyžaduje spoustu pohybu a pozornosti. A přestože se uvádí, že je plemeno vhodné pro začátečníky, je vždy důležité mít na paměti sílu a razanci, které jsou boxerovi vlastní.” 

FOTO KREDIT: Michal Opočenský

Upozorňuje i na další specifika. „Člověk, který si pořizuje boxera, musí počítat i s tím, že stáří u tohoto plemene přichází dřív než u jiných pracovních plemen, a je třeba investovat do jeho zdraví a počítat s tím, že ho nelze jen tak odložit. Aktivní závodní kariéra se u zdravého boxera běžně pohybuje v rozmezí 3–7 let, což není mnoho. Ale i když pes není aktivní ve smyslu výkonu, potřebuje svoji dávku aktivity i nadále, My se tomu musíme přizpůsobit. To samozřejmě znamená vyšší investice do kondice a kromě krmení kvalitní stravou i podávání vitamínových doplňků.”

Prozrazuje také, jak přistupuje k výběru nových majitelů pro odchovaná štěňata: „Já sama hledám pro své odchovy zodpovědné majitele, kteří se budou věnovat svému psovi, nabídnou mu aktivní, plnohodnotný život, ale zároveň se o něj postarají v době, kdy bude starý a třeba i nemocný a již nebude moct podávat ty výkony jako za mlada.”

FOTO KREDIT: Alena Vanžurová