Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
Stále se u majitelů koček setkávám se zlehčováním důležitosti zasíťování oken. Přitom, pokud kočku nepouštíme ven, mělo by jít o standardní vybavení, ať už bydlíme v jakémkoli patře. Kočky instinktivně vyhledávají vyvýšená místa a prostory s dobrým výhledem do okolí. Na parapetu tak tráví hodně času.
Někteří kočičí páníčci mají za to, že ve vysokých patrech žádné zabezpečení oken nepotřebují. Že přeci jejich kočka není blbá a dobrovolně nevyskočí. Navíc takhle sedává už roky a nic se nestalo. Jejich minulá kočka z okna taky nevypadla. Argumentů mají mnoho.
Přesto se rok co rok setkávám s desítkami případů, kdy chlupáč z okna vypadl. Ona totiž stačí jedna hloupá náhoda. Kočka se ožene po mouše, která proletí těsně mimo její dosah nebo blízko oken prolétne pták. V takových případech zvítězí lovecký pud a neštěstí je na světě. Kočička se taky může něčeho leknout, třeba i vašeho hlasu, když je zadumaná, soustředěná nebo odpočívá. Nebo ji oslní prasátko z naproti otevíraného okna a tak podobně.
Pak jsou tu tací, co to řeší větráním pouze na ventilačku. Tak kočičák z okna sice nevypadne (i když jsou i tací, co to stejně dokážou), ale může se v mezeře zaseknout a udusit se. I takových případů se už stalo mnoho. Pokud tak větráte, vždy prosím alespoň za vaší přítomnosti. V chovatelských potřebách případně seženete mřížku, která pokryje boční nebo vrchní otevřený prostor okna.
Zabezpečení oken ovšem podceňují i obyvatelé nízkých pater a přízemí. Pád přeci kočku nezabije. Ani to nemusí být vždy pravdou. Při nečekaném pádu z malé výšky se kočička nemusí stihnout přetočit na nohy a při dopadu si například může poranit páteř. I když ale samotný pád přežije, jistě utrpí velký šok. V lepším případě se vám zvíře po kratším či delším hledání podaří najít, v horším kočku už nenajdete, nebo ji přejede auto. Často totiž v šoku vypálí přímo do silnice.
Sousedům z prvního patra jsem jednou pomáhala vypadlou kočičku najít. Šlo o mladou kočku a její první zkušenost s venkovním světem. Naštěstí spadla do zahrady vnitrobloku, i tak ale trvalo několik dní, než se nám ji podařilo nalézt. Ještě měsíce poté byla úzkostlivá a trpěla poruchou příjmu potravy. Trvalo opravdu hodně času, péče a úsilí, aby se se zážitkem plně vyrovnala.
Za všechny kočky vás tedy prosím, nepodceňujte situaci. Pevně doufám, že právě vaší kočičce se nikdy žádná podobná nehoda nestane, nemá ale cenu pokoušet štěstí. Jaké všechny možnosti zabezpečení máte, se dozvíte v článku Kočky a zabezpečení oken. Pravda, některé varianty jsou poměrně cenově náročné, bezpečí lze kočce ale zajistit už za pár stovek.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
