Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Tohoto malého roztomilého psíka najdeme i na obrazech Vincenta van Gogha. Své jméno dostal díky obličeji připomínající právě opici. Je to houževnatý energický společník, který vás bude nebojácně chránit před každým nebezpečím.
Podobně jako malí teriéři, i opičí pinč byl vyšlechtěn k lovu krys a potkanů. Plemeno vzniklo v Německu a i dnes je právě tady nejrozšířenější. Velkou oblibu si ovšem chová i v USA. U nás ho zaštiťuje pouze chovatelský Klub pinčů České Republiky.
Opičí pinč je malý kompaktní psík s lehkou konstrukcí těla, v dospělosti má jen 4 až 6 kg. Srst má hrubou, dlouhou a lehce zvlněnou. Je bez podsady, takže línání nepocítíte tak drasticky. Vyskytuje se pouze v černé a tzv. “prokvetlé černé” barvě. Kožich se opičím pinčům nečeše ani nestříhá, je ale potřeba ji často kartáčovat a dvakrát ročně trimovat. Psíkovy dlouhé vousy se lehce špiní a zacuchávají, je proto potřeba je čistit a vyčesávat. Jinak by se v nich mohly začít rychle množit bakterie.
Tito pinčové jsou výborní společníci. Jsou věrní a oddaní a mají veselou a přátelskou povahu. K cizím lidem jsou sice nedůvěřiví, ale nikdy ne agresivní. Jejich malý vzrůst jim nebrání v obraně své rodiny a jejího majetku. Na vše podezřelé má také ve zvyku upozorňovat štěkotem. Jejich malé tělíčko je také nabité energií.
Problém může být jejich žárlivost. Jen těžce si zvykají na nová zvířata v domácnosti. Ideální je, pokud se s nimi seznámí už ve štěněčím věku. To ovšem kvůli jeho lovecké historii nemusí platit o malých hlodavcích. S dětmi ale vychází dobře, i když k malým dětem nejsou zcela vhodní. Nenechají si totiž vše líbit. Opičí pinč je velmi společenský a se svou rodinou by měl trávit co nejvíce času. I proto není vhodné chovat ho celoročně venku, i když hlavním důvodem k tomu jsou jeho fyzické proporce.
Tito psíci mají v povaze kapku vznětlivosti a proto je potřeba včasná a řádná socializace, aby se naučili na všechny situace správně reagovat. Jen tak z nich vyrostou vyrovnaní společníci. Jinak jsou to inteligentní učenliví psi. Výchova je proto vcelku jednoduchá, i když vyžaduje důslednost.
I když jsou to stvoření energická, na pohyb nejsou nijak zvlášť náročná. Ke spokojenosti jim bohatě stačí dvě procházky denně nebo vyběhání na zahradě. Plemeno je to zdravé netrpící nijak zvlášť na žádné nemoci.
Setkali jste se už s opičím pinčem? U nás sice nijak extra rozšířený není, sem tam ho ale na ulici potkat můžete a jsem si jistá, že díky vzhledu byste ho jistě nepřehlédli.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...