Tohoto malého roztomilého psíka najdeme i na obrazech Vincenta van Gogha. Své jméno dostal díky obličeji připomínající právě opici. Je to houževnatý energický společník, který vás bude nebojácně chránit před každým nebezpečím.
Podobně jako malí teriéři, i opičí pinč byl vyšlechtěn k lovu krys a potkanů. Plemeno vzniklo v Německu a i dnes je právě tady nejrozšířenější. Velkou oblibu si ovšem chová i v USA. U nás ho zaštiťuje pouze chovatelský Klub pinčů České Republiky.
Opičí pinč je malý kompaktní psík s lehkou konstrukcí těla, v dospělosti má jen 4 až 6 kg. Srst má hrubou, dlouhou a lehce zvlněnou. Je bez podsady, takže línání nepocítíte tak drasticky. Vyskytuje se pouze v černé a tzv. “prokvetlé černé” barvě. Kožich se opičím pinčům nečeše ani nestříhá, je ale potřeba ji často kartáčovat a dvakrát ročně trimovat. Psíkovy dlouhé vousy se lehce špiní a zacuchávají, je proto potřeba je čistit a vyčesávat. Jinak by se v nich mohly začít rychle množit bakterie.
Tito pinčové jsou výborní společníci. Jsou věrní a oddaní a mají veselou a přátelskou povahu. K cizím lidem jsou sice nedůvěřiví, ale nikdy ne agresivní. Jejich malý vzrůst jim nebrání v obraně své rodiny a jejího majetku. Na vše podezřelé má také ve zvyku upozorňovat štěkotem. Jejich malé tělíčko je také nabité energií.
Problém může být jejich žárlivost. Jen těžce si zvykají na nová zvířata v domácnosti. Ideální je, pokud se s nimi seznámí už ve štěněčím věku. To ovšem kvůli jeho lovecké historii nemusí platit o malých hlodavcích. S dětmi ale vychází dobře, i když k malým dětem nejsou zcela vhodní. Nenechají si totiž vše líbit. Opičí pinč je velmi společenský a se svou rodinou by měl trávit co nejvíce času. I proto není vhodné chovat ho celoročně venku, i když hlavním důvodem k tomu jsou jeho fyzické proporce.
Tito psíci mají v povaze kapku vznětlivosti a proto je potřeba včasná a řádná socializace, aby se naučili na všechny situace správně reagovat. Jen tak z nich vyrostou vyrovnaní společníci. Jinak jsou to inteligentní učenliví psi. Výchova je proto vcelku jednoduchá, i když vyžaduje důslednost.
I když jsou to stvoření energická, na pohyb nejsou nijak zvlášť náročná. Ke spokojenosti jim bohatě stačí dvě procházky denně nebo vyběhání na zahradě. Plemeno je to zdravé netrpící nijak zvlášť na žádné nemoci.
Setkali jste se už s opičím pinčem? U nás sice nijak extra rozšířený není, sem tam ho ale na ulici potkat můžete a jsem si jistá, že díky vzhledu byste ho jistě nepřehlédli.
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
Záliba Malajsijců ve zvířátkách chovaných jen pro radost je velká, takže se nemusíte bát do těchto končin vyrazit. Skvěle se tam najíte vy, i váš pes. Malajsijská kuchyně je vyhlášená pro svoje chutná a voňavá koření. Zažívání vašeho čtyřnohého kámoše...
Určitě jste si všimli, že každý pes si hraje jinak a každý proto také upřednostňuje jiné hračky. Jestli nevíte, co svému chlupáčovi pořídit pro zábavu, třeba vám pomůže náš malý průzkum.
V článku o tom, jak jsem Kulajdu léčila po otravě, jsem vám slíbila, že se rozepíšu o podávání prášků. Se psy je to na rozdíl od koček jednoduché. Většinou všechno zhltnou a nestarají se, co by mohlo být uvnitř. Vnímají chuť jen na povrchu a často ani...
Pořád ještě se mi honí hlavou myšlenka pořídit si nového psa. Udělala jsem si celkem jasno v tom, jak si ho vybrat. Nemám teď na mysli vzhled ani povahu psa, ale jeho původ. Rozhodně totiž nechci podporovat množírny psů.
Při výběru štěněte je potřeba brát ohled na několik zásadních věcí. Jsou tak samozřejmé, že nás paradoxně často ani nenapadnou.
Kulajdina falešná březost mě přivedla na myšlenku adopce. Ne pro mě, ale pro ni. Poslední dobou je sama doma častěji než dřív. Nudí se a přemýšlí o nesmyslech. Veterinář mi řekl, že ji mám přivést na jiné myšlenky. Jenomže venku pořád pršelo a ve městě...
Před nějakým časem jsem narazila na článek o zajímavém výzkumu, který uskutečnila Friederike Rangeová z vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Nebojte se, žádné zvířátko při něm netrpělo.
