Před časem jsem pro vás napsala článek o tom, že lovecký výcvik není nutně jen záležitostí myslivců, pak jsem se za vás zeptala Ireny Schneiderové, jaké to je být lovec začátečník, a teď přišel čas vyzpovídat skutečnou profesionálku – Silvii Neradilovou. Myslivosti se věnuje už 10 let, takže stihla získat spoustu zajímavých zkušeností z praxe. Skutečný lov už není takový med, jako výcvik, který lze považovat za zábavné vyžití pro vašeho psa. Za vše mluví zážitky, o které se s námi Silvie podělila v následujícím rozhovoru.
Před časem jsem pro vás napsala článek o tom, že lovecký výcvik není nutně jen záležitostí myslivců, pak jsem se za vás zeptala Ireny Schneiderové, jaké to je být lovec začátečník, a teď přišel čas vyzpovídat skutečnou profesionálku – Silvii Neradilovou. Myslivosti se věnuje už 10 let, takže stihla získat spoustu zajímavých zkušeností z praxe. Skutečný lov už není takový med, jako výcvik, který lze považovat za zábavné vyžití pro vašeho psa. Za vše mluví zážitky, o které se s námi Silvie podělila v následujícím rozhovoru.
Jaká zvěř se pomocí psů loví v případě české myslivosti?
To je nešťastně položená otázka. Psi jsou pouze pomocníky lovce, sami ve skutečnosti nic neloví (snad kromě škodné). Nicméně pomáhají při lovu všech druhů zvěře. Při honech na drobnou zvěř se zpravidla loví kohout bažanta (bažantí slípka se na společných honech neloví), zajíc, povolené druhy kachen a zvěř myslivosti škodící, jako jsou kuny, lišky nebo psíci mývalovití. Na honech pes zvěř vyhledává, v případě ohařů ji vystaví a po ulovení aportuje svému majiteli. Vystavení znamená, že pokud pes najde zvěř, ustrne v typické pozici, je úplně nehybný, většinou se zdviženou přední nohou. Takto vyčká až do příchodu vůdce. Ohaři jsou takovým vystavením typičtí, označují vůdci místo, kde se zvěř nachází, a umožňují mu tím připravit se ke střelbě. Pokud pes sám od sebe zadáví škodnou zvěř, nepovažuje se to za chybu, naopak jde o žádoucí vlastnost. Na společných lovech typu naháněk (takový typ společného honu, na kterém se zvěř nahání ke střelci stojícím na určeném stanovišti) se loví mladá černá zvěř, holá jelení (bez paroží), sičí a mufloní zvěř. Na naháňkách se používají hlavně teriéři a jezevčíci. Ohaři totiž mají tváří v tvář černé zvěři velikostní nevýhodu.
V podstatě každý typ psa se dá do určité míry vycvičit na všestranného lovcova pomocníka. Ohaři však pro tuto všestrannost mají největší vlohy. Jsou lépe cvičitelní, poslušnější a vhodnější pro práci na poli. Teriéři jsou přece jenom určení spíše k práci ve smečkách, na nahánění zvěře a na její udržení na místě do doby, než přijde lovec. I jezevčíci jsou pracanti, ale loví většinou takříkajíc pro sebe. Na povely moc nereagují a jsou tvrdohlavější než jiná plemena.
Jaká rizika pro psa představuje kontakt s lovenými zvířaty?
Pro ohaře je asi největším nebezpečím černá zvěř. Setkání s ní může skončit i smrtí ohaře. Proto se při jejím lovu pracuje s menšími plemeny.
Například teriéři jsou dostatečně malí, hbití, vytrvalí, ostří a mají zvýšený práh bolesti. Zpravidla bývají i dost hlasití, takže štěkotem označují lovci místo, kde se lovený kus nachází. Neznamená to ovšem, že jsou nezranitelní. Zranění jsou v těchto případech naopak docela častá, jedná se ale většinou o tržné rány a pes může po jejich zašití a zahojení opět pracovat.
Norníkům (nižší teriéři, jezevčíci) zase hrozí nebezpečí při norování jezevců, kteří jsou velmi agresivní. Mohou psa vážně poranit nebo ho v noře doslova zazdít a udusit.
Slyšela jsem příběh jednoho „šíleného“ jagdteriéra, který po boji s divočákem skončil s utrženou spodní čelistí a ani o tom nevěděl. Pořád chtěl lovit. Čelist mu na veterinární klinice dali dohromady a pes nakonec přežil, ale incident svědčí o tom, že lov je pro tyto psy nejvyšší prioritou. Ani běžný chovatel, který se lovu nevěnuje, by neměl stoprocentně spoléhat na jejich soudnost.
Na naháňkách se samozřejmě stane, že se pes ztratí a majitel ho pak najde i o několik kilometrů dál. Bohužel tu hrozí střet psa s autem, dnes už se ale daří podobným neštěstím předcházet používáním GPS vysílačů umístěných na obojcích psů. Majitel má díky nim přesnou představu, kde se pes nachází nebo jak se pohybuje po leči. (Leč je část honitby, kde se odehrává část společného lovu. Během honu se zpravidla pořádá více lečí na různých místech honitby.)
V posledních několika letech se pro majitele loveckých psů stala velkým strašákem Aujezskyho choroba. Jedná se o velmi agresivní neléčitelné virové onemocnění přenášené černou zvěří, většinou její krví. Vždy skončí smrtí psa, a to během jednoho až tří dnů. Projevuje se zvýšením teploty, nechutenstvím a hlavně extrémní svědivostí (někdy dojde až na vykusování tkáně).
Každý lovec ale při pořizování svého pomocníka musel počítat i s možností, že se při lovu může stát to nejhorší. Někteří starší myslivci dokonce berou psy spíš jako pracovní nástroj než kamaráda.
Už jste někdy zažila, že by byl pes zasažen střelnou zbraní? Stává se to?
Osobně jsem ještě nezažila, že by někdo psa střelil, ale slyšela jsem o takových případech. K potenciálně nebezpečným situacím dochází dost často. Pokud pes nemá zvládnuté klidy před zvěří, nezůstane stát po vypíchnutí zvěře (to znamená, že se k ní dostane moc blízko, zvěř to nevydrží a vyrazí z úkrytu) a začne pronásledovat, stačí jeden nezodpovědný střelec a neštěstí je na světě. Bohužel, jako v každé skupině lidí, i mezi myslivci se najdou hlupáci, kteří než aby zvěř nechali utéct a mysleli na bezpečí psa, raději loví za každou cenu. Jeden můj známý tak málem přišel o ohaře. Pes dostal zásah brokovnicí, majitel ho ale na místě oživil a na veterině ho pak zachránili.
Můžete se na svého psa 100% spolehnout?
Já osobně se na svou fenu spolehnout můžu. Vím, že bude pracovat tzv. pro mě, neuteče, nalezenou zvěř přinese a nebude ji načínat nebo zahrabávat. Ovšem i feny a psi mají své dny – u fen se často stává, že před háráním změní chování, přestanou být tak poslušné, jako bývají normálně. Pes zase může přestat poslouchat, když háravou fenu ucítí. Takže nikdo si nemůže být 100 % času jistý, že jeho pomocník bude vždy a pořád poslušný. Někdy je lovecká vášeň silnější. Zvlášť když je na honu víc psů pohromadě, občas se navzájem strhnou.
Jaký je váš nejlepší úlovek?
Já osobně žádnými skvělými úlovky neoplývám, protože v našem sdružení jsem pouze hostem, nikoli členem. Tím pádem nemám právo na lov ničeho většího, než je lončák (prase divoké mladší než 1 rok). Lovím tedy pouze drobnou a škodnou zvěř. Navíc nejsem nijak skvělým střelcem – i když mám možnost vystřelit, většinou minu. Proto sice chodím s flintou, ale věnuju se spíš psovi než střelbě. Neznám nic hezčího než pohled na dobře pracujícího ohaře :)
Sem tam internetem či televizí prolétne zpráva o tom, že se na jednom či druhém konci světa objevil nový kandidát na titul nejvyšší pes světa, popřípadě že máme novou kočičí rekordmanku v kategorii nejdéle žijící kočky. Nedalo mi to a jala jsem se...
Každý, kdo je hrdým majitelem nějakého kočičího tvora, určitě moc dobře zná, že kočičí srst vznášející se v malých i větších chomáčcích všude po bytě či domě, je naprosto standardní záležitost. Jak se ale z těch chloupků nezbláznit a mít všechno...
Protože mě téma děti a psi nějak ne a ne pustit, rozhodla jsem se dnes mrknout na téma Junior agility, jinými slovy řečeno psí agility pro děti. Téma je o to víc aktuální, protože se nezadržitelně blíží hned dvoje závody - ČMKU Junior Open 2015 –...
Dnes bych se s vámi ráda podělila o krátkou úvahu na téma děti a psi. Ne všichni jsou nadšenými pejskaři a už vůbec ne všichni jsou jimi od malička. Já osobně o psa pečuji a starám se od svých čtyř let a věřím, že mi to soužití se psem dalo mnoho...
Kdo by neznal Boba a Bobka? A kdo by po zhlédnutí tohoto českého večerníčku nechtěl taky jednoho takového mít doma :-)? Pokud o jeho pořízení uvažujete, dovolila jsem si pro vás zjistit pár základních informací, aby se vám s králíkem žilo co nejlépe.
Nedávno jsem se brouzdala během zamračeného víkendu různými články o psech a narazila na pár zajímavých faktů, o které se s vámi chci podělit. Je zajímavé, co všechno o našich čtyřnohých přátelích mnohdy vůbec nevíme, i když s nimi trávíme téměř...
Psí filmové hvězdy i hrdiny reálného světa jsme již vzpomínali v jednom z předchozích článků. Dnes se pro změnu zaměřím na kočky, neboť i ony si jistě zaslouží naši pozornost. Každý správný „kočkař“ totiž ví, že i kočky se umí zasloužit o slávu :-).
Psi jsou nejenom skvělí společníci a věrní přátelé, ale také neuvěřitelní pomocníci. O tom, jak pomáhají v terapeutické oblasti, si můžete přečíst v jednom z předchozích článků „Canisterapie“. Dnes se s vámi ale chci podělit o pár faktů o asistenčních...
I ve světě psího chovatelství můžeme hovořit o různých trendech. Od dob našich prarodičů, kdy byli velmi oblíbení jezevčíci, kokršpanělové a němečtí ovčáci, se do pozornosti pejskařů dostala celá řada „nových“ plemen. A jaká plemena jsou dnes populární?
Nevinný zvířecí kukuč nás může lehce zmást. Jeden by řekl, že se zatím pohledem nemůže skrývat složitější hra emocí podobných těm lidským. Ale už bajky připisovaly zvířatům nejrůznější lidské emoce. Dnes se podíváme, jak je to vlastně se žárlivostí...
Hop, skrz, nahoru a mnohé další. Uhádnete, o co jde? No přeci o agility. Já osobně jsem se svým psem ještě překážky nezkoušela, určitě to máme ale v plánu, a tak jsem se rozhodla si o tom nejdříve něco zjistit. A velmi ráda se s vámi podělím :-).
I psí svět má své celebrity. Někteří psi se proslavili na filmovém plátně, jiní záchranou lidských životů. Každý kdo má doma nějakého mazlíčka, ví, že on je tím jeho pravým hrdinou. A samozřejmě samotní psi k tomu přistupují ještě úplně jinak. Jaký...
