Před časem jsem pro vás napsala článek o tom, že lovecký výcvik není nutně jen záležitostí myslivců, pak jsem se za vás zeptala Ireny Schneiderové, jaké to je být lovec začátečník, a teď přišel čas vyzpovídat skutečnou profesionálku – Silvii Neradilovou. Myslivosti se věnuje už 10 let, takže stihla získat spoustu zajímavých zkušeností z praxe. Skutečný lov už není takový med, jako výcvik, který lze považovat za zábavné vyžití pro vašeho psa. Za vše mluví zážitky, o které se s námi Silvie podělila v následujícím rozhovoru.
Před časem jsem pro vás napsala článek o tom, že lovecký výcvik není nutně jen záležitostí myslivců, pak jsem se za vás zeptala Ireny Schneiderové, jaké to je být lovec začátečník, a teď přišel čas vyzpovídat skutečnou profesionálku – Silvii Neradilovou. Myslivosti se věnuje už 10 let, takže stihla získat spoustu zajímavých zkušeností z praxe. Skutečný lov už není takový med, jako výcvik, který lze považovat za zábavné vyžití pro vašeho psa. Za vše mluví zážitky, o které se s námi Silvie podělila v následujícím rozhovoru.
Jaká zvěř se pomocí psů loví v případě české myslivosti?
To je nešťastně položená otázka. Psi jsou pouze pomocníky lovce, sami ve skutečnosti nic neloví (snad kromě škodné). Nicméně pomáhají při lovu všech druhů zvěře. Při honech na drobnou zvěř se zpravidla loví kohout bažanta (bažantí slípka se na společných honech neloví), zajíc, povolené druhy kachen a zvěř myslivosti škodící, jako jsou kuny, lišky nebo psíci mývalovití. Na honech pes zvěř vyhledává, v případě ohařů ji vystaví a po ulovení aportuje svému majiteli. Vystavení znamená, že pokud pes najde zvěř, ustrne v typické pozici, je úplně nehybný, většinou se zdviženou přední nohou. Takto vyčká až do příchodu vůdce. Ohaři jsou takovým vystavením typičtí, označují vůdci místo, kde se zvěř nachází, a umožňují mu tím připravit se ke střelbě. Pokud pes sám od sebe zadáví škodnou zvěř, nepovažuje se to za chybu, naopak jde o žádoucí vlastnost. Na společných lovech typu naháněk (takový typ společného honu, na kterém se zvěř nahání ke střelci stojícím na určeném stanovišti) se loví mladá černá zvěř, holá jelení (bez paroží), sičí a mufloní zvěř. Na naháňkách se používají hlavně teriéři a jezevčíci. Ohaři totiž mají tváří v tvář černé zvěři velikostní nevýhodu.
V podstatě každý typ psa se dá do určité míry vycvičit na všestranného lovcova pomocníka. Ohaři však pro tuto všestrannost mají největší vlohy. Jsou lépe cvičitelní, poslušnější a vhodnější pro práci na poli. Teriéři jsou přece jenom určení spíše k práci ve smečkách, na nahánění zvěře a na její udržení na místě do doby, než přijde lovec. I jezevčíci jsou pracanti, ale loví většinou takříkajíc pro sebe. Na povely moc nereagují a jsou tvrdohlavější než jiná plemena.
Jaká rizika pro psa představuje kontakt s lovenými zvířaty?
Pro ohaře je asi největším nebezpečím černá zvěř. Setkání s ní může skončit i smrtí ohaře. Proto se při jejím lovu pracuje s menšími plemeny.
Například teriéři jsou dostatečně malí, hbití, vytrvalí, ostří a mají zvýšený práh bolesti. Zpravidla bývají i dost hlasití, takže štěkotem označují lovci místo, kde se lovený kus nachází. Neznamená to ovšem, že jsou nezranitelní. Zranění jsou v těchto případech naopak docela častá, jedná se ale většinou o tržné rány a pes může po jejich zašití a zahojení opět pracovat.
Norníkům (nižší teriéři, jezevčíci) zase hrozí nebezpečí při norování jezevců, kteří jsou velmi agresivní. Mohou psa vážně poranit nebo ho v noře doslova zazdít a udusit.
Slyšela jsem příběh jednoho „šíleného“ jagdteriéra, který po boji s divočákem skončil s utrženou spodní čelistí a ani o tom nevěděl. Pořád chtěl lovit. Čelist mu na veterinární klinice dali dohromady a pes nakonec přežil, ale incident svědčí o tom, že lov je pro tyto psy nejvyšší prioritou. Ani běžný chovatel, který se lovu nevěnuje, by neměl stoprocentně spoléhat na jejich soudnost.
Na naháňkách se samozřejmě stane, že se pes ztratí a majitel ho pak najde i o několik kilometrů dál. Bohužel tu hrozí střet psa s autem, dnes už se ale daří podobným neštěstím předcházet používáním GPS vysílačů umístěných na obojcích psů. Majitel má díky nim přesnou představu, kde se pes nachází nebo jak se pohybuje po leči. (Leč je část honitby, kde se odehrává část společného lovu. Během honu se zpravidla pořádá více lečí na různých místech honitby.)
V posledních několika letech se pro majitele loveckých psů stala velkým strašákem Aujezskyho choroba. Jedná se o velmi agresivní neléčitelné virové onemocnění přenášené černou zvěří, většinou její krví. Vždy skončí smrtí psa, a to během jednoho až tří dnů. Projevuje se zvýšením teploty, nechutenstvím a hlavně extrémní svědivostí (někdy dojde až na vykusování tkáně).
Každý lovec ale při pořizování svého pomocníka musel počítat i s možností, že se při lovu může stát to nejhorší. Někteří starší myslivci dokonce berou psy spíš jako pracovní nástroj než kamaráda.
Už jste někdy zažila, že by byl pes zasažen střelnou zbraní? Stává se to?
Osobně jsem ještě nezažila, že by někdo psa střelil, ale slyšela jsem o takových případech. K potenciálně nebezpečným situacím dochází dost často. Pokud pes nemá zvládnuté klidy před zvěří, nezůstane stát po vypíchnutí zvěře (to znamená, že se k ní dostane moc blízko, zvěř to nevydrží a vyrazí z úkrytu) a začne pronásledovat, stačí jeden nezodpovědný střelec a neštěstí je na světě. Bohužel, jako v každé skupině lidí, i mezi myslivci se najdou hlupáci, kteří než aby zvěř nechali utéct a mysleli na bezpečí psa, raději loví za každou cenu. Jeden můj známý tak málem přišel o ohaře. Pes dostal zásah brokovnicí, majitel ho ale na místě oživil a na veterině ho pak zachránili.
Můžete se na svého psa 100% spolehnout?
Já osobně se na svou fenu spolehnout můžu. Vím, že bude pracovat tzv. pro mě, neuteče, nalezenou zvěř přinese a nebude ji načínat nebo zahrabávat. Ovšem i feny a psi mají své dny – u fen se často stává, že před háráním změní chování, přestanou být tak poslušné, jako bývají normálně. Pes zase může přestat poslouchat, když háravou fenu ucítí. Takže nikdo si nemůže být 100 % času jistý, že jeho pomocník bude vždy a pořád poslušný. Někdy je lovecká vášeň silnější. Zvlášť když je na honu víc psů pohromadě, občas se navzájem strhnou.
Jaký je váš nejlepší úlovek?
Já osobně žádnými skvělými úlovky neoplývám, protože v našem sdružení jsem pouze hostem, nikoli členem. Tím pádem nemám právo na lov ničeho většího, než je lončák (prase divoké mladší než 1 rok). Lovím tedy pouze drobnou a škodnou zvěř. Navíc nejsem nijak skvělým střelcem – i když mám možnost vystřelit, většinou minu. Proto sice chodím s flintou, ale věnuju se spíš psovi než střelbě. Neznám nic hezčího než pohled na dobře pracujícího ohaře :)
Tito majestátní psi s dlouhou historií na první pohled budí respekt. Při správné socializaci a výchově jsou to však příjemní a oddaní společníci. Vynikají vysokou inteligencí a samostatností. Blíže vám je představit mi pomohli chovatelé Antonín Kadlec...
Elektrický obojek může být skvělou pomůckou k výcviku ale i zajištění bezpečnosti psa. Musíme ovšem vědět, jak ho správně nastavit a používat. Ve výsledku k samotnému výboji pak ani nikdy nemusí dojít. Na základní principy jeho bezpečného používání...
Tento čas je krom užívání si sluníčka a probouzející se přírody pro mnohé spojený i s nepříjemnými alergickými reakcemi. Napadlo vás ale někdy, že na pyl může být alergický i váš psí parťák? Jak to poznat a co dělat?
Přemýšlíte, že byste začali s agility, ale hlavou se vám místo rozhodnutí honí jen samé otázky? Hodí se můj pesan pro tento sport? A hodím se pro něj vůbec já? Jak a kdy začít? Na tohle všechno a ještě víc jsem se zeptala trenéra agility Juraje Ružu.
Kočky tohoto plemene jsou inteligentní, komunikativní a hlavně velmi společenské. Na člověka si vytváří vazbu opravdu velmi silnou. Přízeň si krom milé povahy dokáží lehce získat i svým exotickým a vznešeným vzhledem.
V současné době dbáme na zvýšená hygienická opatření. Jakmile přijdeme z venku, sundáváme svršky, zujeme boty a umýváme si ruce. Pokud s námi přichází také psí společník, nesmíme zapomínat ani na něj. Hrozí totiž, že nám vir zanese domů. Jak se o psa v...
Jaro je tu a na svět začínají přicházet koťata. Pro mnoho z nás to může být novou zkušeností. Pojďme se proto podívat s chovatelkou sibiřských koček Helenou Rückerovou na to, co koťata ve svých prvních chvílích života potřebují a jak kočce můžeme...
Je jasné, že letošní Velikonoce nebudou probíhat tak, jak jsme zvyklí a některých tradic se budeme muset holt vzdát. Svátky budeme trávit doma v kruhu těch nejbližších, tak proč do toho nezapojit i naše kočičí společníky?
V době, kdy musíme trávit většinu času doma, nás i naše mazlíky může lehce přepadnout nuda. Jak nespadnout do stereotypu a volný čas využít smysluplně prací se psím parťákem? Jak pesana unavit i bez dlouhých vycházek venku?
Pobyt v karanténě znamená změnu životního stylu. Najednou je spousta času na koníčky, dodělává se, na co nebyl dříve čas, jen všechno probíhá na omezeném prostoru. S pejskem se najednou potkáváme velmi často a zjišťujeme, že se styl života změnil i...
Jaro je tu a s ním i čas na podporu imunity a detoxikaci těla. V zimě se totiž v těle hromadí nejvíce toxinů a zátěž představuje i změna počasí. Jak psí imunitu zbytečně nezatěžovat, a naopak ji podpořit?
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.