Tito psi jsou mezi mini psími plemeny velmi populární. Neznám snad nikoho, kdo by nevěděl, jak mopsík vypadá. Věděli jste ale, že jde o starodávné plemeno z Dálného východu s velmi bohatou historií?
Mopsíci mají dlouhou a bohatou historii, která sahá až do Starověké Číny. Kam přesně spadají skutečné začátky jejich chovu jako společenského psa sice nevíme, protože kolem roku 250 př. n. l. byly z rozkazu císaře zničeny všechny písemné záznamy země. Víme ale, že první zmínky o tzv. “krátkohubých psech”, se začaly objevovat už kolem roku 1700 př. n. l. Šlo ovšem nejspíše o psy užitkové, a proto někteří autoři vznik plemene datují do 6. století př. n. l.
V 7. století byli na Dálném východě chováni krátkolebí krátkosrstí společenští psi, nazývaní Lo-še. Tento název se dodnes považuje za čínský ekvivalent jména mopse. Obecně se považuje, že do Evropy se tito psíci dostali přes Nizozemsko, kam je dovezli námořníci a obchodníci začátkem 16. století, kdy se otevřely cesty mezi Dálným východem a Evropou. Podobné krátkolebé pejsky ale můžeme najít už na starších evropských obrazech (např. i na portrétu krále Karla IV.). Je tedy možné, že se na náš kontinent dostali i o několik století dříve, například přes hedvábnou stezku nebo při křížových výpravách.
Chov dnešního moderního mopse začal v Anglii. Ačkoli sem tyto psy přivezl v 16. století Vilém III. Oranžský, začalo se s chovem až v 19. století. Založen byl hlavně na psech dovezených ze starého kontinentu (chovu se dařilo zejména v Německu) nebo Číny. Spoustě historických osobností mopsi učarovali, jednomu ze psů byl vybudován pomník, a dokonce existovaly i mopsí řády.
I původ jména mají tihle malí psíci zajímavý. My jsme přejali německý název Der Mops, který má původ v holandském mopperen - chrápat. Což asi nikoho, kdo mopse alespoň na chvilku viděl na vlastní oči, nepřekvapí. Jsou to vážně chrochtálci :). Anglické jméno Pug je zas nejspíš odvozeno z latinského slova pugnus - pěst. Ani toto není žádným velkým překvapením, jejich hlava opravdu jako sevřená pěst vypadá.
Dnes, i když toto plemeno začátkem 20. století téměř vymizelo, se mopsíci těší velké oblibě po celé Evropě i v Americe. A ještě, aby ne. S rolí společenského psa má mnohaleté zkušenosti. Je zvyklý být s člověkem v těsném kontaktu, a to doslova. Nejspokojenější je ve vašem klíně nebo s vámi v posteli. Doma si nic nenechá ujít a vždy chce být ve středu dění. V rušné domácnosti si libuje, a proto dobře vychází i s dětmi. Naopak samota i delší odloučení je pro něj utrpením. Nejde mu ani dost dobře vymezit místo, musí se pohybovat po celém bytě, aby mu něco neuteklo.
Vhodným společníkem tedy může být pro člověka, který netráví moc času mimo domov a hledá pozitivního, veselého parťáka, který s ním bude trávit čas. Je třeba ale pamatovat na to, že spíš než sporťák, je to gaučový povaleč.
Co vy, patříte k těm, kteří výrazný vzhled mopsíků milují, nebo vás spíše odpuzuje?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
