Pokud pořizujete psa do domácnosti k dítěti, je potřeba nastavit jednoduchá, ale přísná pravidla pro obě strany. Vše musí fungovat, aby nedošlo k žádnému neštěstí. Jak si s tím poradit?
O tom, jak připravit psa na příchod miminka už jsem psala. Jak ale postupovat, když si pořizujete psa do domácnosti, kde už máte dítě? Aby nedošlo k žádné, byť sebemenší katastrofě, nebo se pes netrápil, je třeba držet se pár jednoduchých pravidel a rad.
Některá plemena jsou svou povahou k dětem vhodnější, některá zase zcela nevhodná. Na to byste měli myslet už při vybírání pesana a nedat tolik na vzhled, jako na jeho povahu. Ideální pak je, pokud pejsek už od malička vyrůstá s dětmi a je na ně zvyklý. Případně se poradit s chovatelem, jaké ze štěňátek reaguje na děti nejlépe. Na návštěvy k chovateli nejlépe chodit i s ratolestí a sledovat jejich interakci. Chovatel vám také může poradit, na co si u konkrétního pejska dát pozor. Pokud si psa pořizujete z útulku, informujte se dobře o jeho povaze a vztahu k dětem, případně si nechte doporučit pejska, u kterého jsou si jistí, že problém s dětmi nemá.
Je dobré dítě připravovat na příchod nového čtyřnohého člena rodiny už předem. Povídat mu o tom, jaké to bude, až bude doma a co vše se změní. Vždy ale mějte na paměti, že pejska pořizujete sobě, ne dítěti. To samozřejmě může mít povinnosti úměrné svému věku a dovednostem, ale za zvíře a jeho zaopatření máte vždy zodpovědnost vy, stejně jako za dítě.
U starších dětí bude soužití s novým členem rodiny samozřejmě jednodušší. Ty už chápou, že jde o živou bytost a rozlišují, co je dobře a co špatně, všelicos jim už vysvětlíte. U menších dětí to bude chtít hodně trpělivosti a důslednosti v dodržování pravidel - pejska netaháme, na pelechu ho necháváme být nebo že mu nesaháme do misky s jídlem. Pravidla jsou potřeba nastavit i psovi, jako že dětské hračky hafanovi nepatří, nebude jíst dětem z ruky a podobně. Je velmi důležité, aby zvíře mělo doma vždy nějaké místo, kde bude mít od dítěte klid. Minimálně by tak měl fungovat právě jeho pelech.
Všímejte si také jeho signálů a učte to i dítě. Pes nikdy nekousne bez varování. Na vás je sledovat a zavčasu reagovat - dítě okřiknout, chytit za ruku, odnést od psa, zkrátka cokoliv je v dané situaci adekvátní. Dítěti pak nezapomeňte vysvětlit, proč jste se tak zachovali, i když půjde o batole. Naučte ho také vnímat alespoň ten nejzákladnější signál - vrčení. Sklopení uší, grimasu v obličeji, naježení nebo postavení těla, děti možná ještě “číst” nedokážou, tomuto ale porozumí i ve velmi útlém věku. Pokud budete důsledně vysvětlovat, v jakém momentě mají pejska nechat být, rychle se tím začnou řídit.
Nikdy nenechávejte psa a dítě samotné bez dozoru. U těch menších je to samozřejmost, u větších je to potřeba také, a to minimálně do doby, než si jste chováním dítěte a psa naprosto jistí. Abyste utužili vztah mezi dítětem a psem, můžete ho nechat (pod dozorem) chlupáče krmit. To, že láska prochází žaludkem, neplatí snad u nikoho tolik jako u psů.
Byli jste už v této situaci? Povedlo se vám vše lehce vysvětlit a nastavit pravidla, nebo to dalo spoustu práce? A s kým to bylo jednodušší, se psem, nebo s dítětem?
Je jasné, že letošní Velikonoce nebudou probíhat tak, jak jsme zvyklí a některých tradic se budeme muset holt vzdát. Svátky budeme trávit doma v kruhu těch nejbližších, tak proč do toho nezapojit i naše kočičí společníky?
V době, kdy musíme trávit většinu času doma, nás i naše mazlíky může lehce přepadnout nuda. Jak nespadnout do stereotypu a volný čas využít smysluplně prací se psím parťákem? Jak pesana unavit i bez dlouhých vycházek venku?
Pobyt v karanténě znamená změnu životního stylu. Najednou je spousta času na koníčky, dodělává se, na co nebyl dříve čas, jen všechno probíhá na omezeném prostoru. S pejskem se najednou potkáváme velmi často a zjišťujeme, že se styl života změnil i...
Jaro je tu a s ním i čas na podporu imunity a detoxikaci těla. V zimě se totiž v těle hromadí nejvíce toxinů a zátěž představuje i změna počasí. Jak psí imunitu zbytečně nezatěžovat, a naopak ji podpořit?
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
