Když se mýtus stane realitou. I tak bychom mohli nazvat objevení nového druhu kočky, o které se staletí jen tradovalo.
O mytické liščí kočce na francouzském ostrově Korsika kolovaly příběhy po generace. Byla součástí mnoha bájí i pohádek. Lidé jí dokonce přisuzovali magickou moc. Šelma se podobala velké kočce. Měla mít huňatý ocas, dlouhé špičáky a zbarvení lišky. Dlouho dobu byly považovány opravdu jen za mýtus, dokud se jich však pár nepodařilo odchytit v odlehlé části ostrova.
Nově objevená kočka je opravdu větší (na délku měří kolem 90 cm) a mohutnější než evropské kočky,má i delší tesáky v poměru k tělu. Extrémně hustá srst, která chrání šelmu před blechami a klíšťaty, má vskutku barvu a znaky podobné lišce. Preferuje noční život, a i proto byla dosud neobjevená. Podle prvních výzkumů DNA toho s evropskými kočkami divokými nemá mnoho společného. Bližší příbuznost byla zjištěna s africkou divokou kočkou plavou, což ovšem přineslo mnoho dalších otázek. Jak se třeba dostala přes moře z afrického kontinentu na evropský ostrov?
Úplně první jedinec byl odchycen zcela náhodně ve slepičím kurníku v roce 2008. Za 4 roky výzkumníci na ostrově umístili dřevěné tyčinky, které kočkám voní a otírají se o ně. Tak poprvé získali DNA a vzorky srsti zvířete. Od roku 2016 se pak podařilo odchytit, vyšetřit a znovu vypustit přes 10 exemplářů.
Odborníci z francouzského národního úřadu pro lov a přírodu pokračují v pozorování a zkoumání této zlatě pruhované šelmy, aby určili její identitu, přišli na kloub původu a poznali stravovací i další návyky zvířete. Vědci se dále zasazují i o ochranu a uznání liščí kočky jako nového druhu divoké kočky.
Už jste liščí kočku viděli? Pokud ne, tady si ji můžete prohlédnout. Jsem zvědavá, jaká další fakta o ní vědci přinesou.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...