20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Když se mýtus stane realitou. I tak bychom mohli nazvat objevení nového druhu kočky, o které se staletí jen tradovalo.
O mytické liščí kočce na francouzském ostrově Korsika kolovaly příběhy po generace. Byla součástí mnoha bájí i pohádek. Lidé jí dokonce přisuzovali magickou moc. Šelma se podobala velké kočce. Měla mít huňatý ocas, dlouhé špičáky a zbarvení lišky. Dlouho dobu byly považovány opravdu jen za mýtus, dokud se jich však pár nepodařilo odchytit v odlehlé části ostrova.
Nově objevená kočka je opravdu větší (na délku měří kolem 90 cm) a mohutnější než evropské kočky,má i delší tesáky v poměru k tělu. Extrémně hustá srst, která chrání šelmu před blechami a klíšťaty, má vskutku barvu a znaky podobné lišce. Preferuje noční život, a i proto byla dosud neobjevená. Podle prvních výzkumů DNA toho s evropskými kočkami divokými nemá mnoho společného. Bližší příbuznost byla zjištěna s africkou divokou kočkou plavou, což ovšem přineslo mnoho dalších otázek. Jak se třeba dostala přes moře z afrického kontinentu na evropský ostrov?
Úplně první jedinec byl odchycen zcela náhodně ve slepičím kurníku v roce 2008. Za 4 roky výzkumníci na ostrově umístili dřevěné tyčinky, které kočkám voní a otírají se o ně. Tak poprvé získali DNA a vzorky srsti zvířete. Od roku 2016 se pak podařilo odchytit, vyšetřit a znovu vypustit přes 10 exemplářů.
Odborníci z francouzského národního úřadu pro lov a přírodu pokračují v pozorování a zkoumání této zlatě pruhované šelmy, aby určili její identitu, přišli na kloub původu a poznali stravovací i další návyky zvířete. Vědci se dále zasazují i o ochranu a uznání liščí kočky jako nového druhu divoké kočky.
Už jste liščí kočku viděli? Pokud ne, tady si ji můžete prohlédnout. Jsem zvědavá, jaká další fakta o ní vědci přinesou.
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...