Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy Friederike Range a Zsófia Virányi z vídeňské Univerzity veterinární medicíny, znám zase o jeden zajímavý pokus víc.
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy Friederike Range a Zsófia Virányi z vídeňské Univerzity veterinární medicíny, znám zase o jeden zajímavý pokus víc.
Psi mají pozoruhodné schopnosti využívat nápověd od lidí, co se týče úkolů spočívajících ve volbě z nabídky několika objektů. Jinými slovy - postavíte-li před ně několik bedýnek a na jednu ukážete, dojde jim, že právě o tu bedýnku jde. Jak si v tomto ohledu stojí vlci, zatím moc nevíme. Výzkumnice z Vídně zjistili něco víc prostřednictvím 4 studií.
Studie č. 1 spočívala v porovnávání vlčat a štěňat odkojených člověkem se psími mazlíčky stejného věku. Všechna mláďata byla dost stará na to, aby dokázala navázat oční kontakt s člověkem provádějícím experiment a zvládla sledovat jeho gesta. Výsledky ukázaly, že už čtyřměsíční psi umí pracovat s krátkodobým vzdáleným ukazováním, aby našli skryté krmivo, a to dokonce bez intenzivní socializace v raném věku. Mladí vlci na rozdíl od psů neprojevovali valnou účast a to, že člověk na něco ukazuje, jako snahu o komunikaci nepochopili.
Na základě toho byli ve studiích č. 2 a 3 testováni pouze vlci, a sice ti stejní jako ve studii č. 1. Gesta ukazování byla tentokrát jednodušší, názornější, lidská ruka byla blíže danému objektu (dotýkala se nebo z bezprostřední vzdálenosti mířila na bedýnku s granulemi) a času bylo více. Ukázalo se, že vlčata na stejné úrovni socializace jako štěňata dokážou v tomto případě spontánně využívat jednoduché lidské nápovědy.
Studie č. 4 prokázala, že pokud vlk projde dostatečným výcvikem, je schopný následovat i krátkodobé vzdálené ukazování. Porovnala vlčata se stejně starými štěňaty chovanými jako domácí mazlíčci a vyplynulo z ní, že během několikaměsíčního výcviku dosáhnou vlci v tomto ohledu stejné úrovně jako psi a zároveň se dostanou stejně daleko v navazování a chápání očního kontaktu s experimentátorem.
Zmíněné testy přivedly jejich autorky k závěru, že vysoká proměnlivost vlčích komunikačních schopností mohla mít zásadní vliv na to, kteří jedinci byli vybíráni k domestikaci. Někteří lidé se domnívají, že vlk v sobě má zakódovaný strach z člověka a nečeká od něj nic dobrého, proto s ním ani není ochotný komunikovat. To podle této teorie dřív neplatilo, takže jsme si vlky mohli ochočit. Jestli to je pravda, nebo ne, se podle mě zjistit nedá. Tento výzkum by se ale dal vyložit i tak, že vlk během výcviku získá k člověku důvěru a proto mu následně začne v komunikaci vycházet vstříc. Rozhodně nelze říct, že je hloupější než pes.
Zdroj: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18183437
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:
Vážně, není. Kulajdu sprchuji bez boje a naučím to i vás.
Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
