Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy Friederike Range a Zsófia Virányi z vídeňské Univerzity veterinární medicíny, znám zase o jeden zajímavý pokus víc.
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy Friederike Range a Zsófia Virányi z vídeňské Univerzity veterinární medicíny, znám zase o jeden zajímavý pokus víc.
Psi mají pozoruhodné schopnosti využívat nápověd od lidí, co se týče úkolů spočívajících ve volbě z nabídky několika objektů. Jinými slovy - postavíte-li před ně několik bedýnek a na jednu ukážete, dojde jim, že právě o tu bedýnku jde. Jak si v tomto ohledu stojí vlci, zatím moc nevíme. Výzkumnice z Vídně zjistili něco víc prostřednictvím 4 studií.
Studie č. 1 spočívala v porovnávání vlčat a štěňat odkojených člověkem se psími mazlíčky stejného věku. Všechna mláďata byla dost stará na to, aby dokázala navázat oční kontakt s člověkem provádějícím experiment a zvládla sledovat jeho gesta. Výsledky ukázaly, že už čtyřměsíční psi umí pracovat s krátkodobým vzdáleným ukazováním, aby našli skryté krmivo, a to dokonce bez intenzivní socializace v raném věku. Mladí vlci na rozdíl od psů neprojevovali valnou účast a to, že člověk na něco ukazuje, jako snahu o komunikaci nepochopili.
Na základě toho byli ve studiích č. 2 a 3 testováni pouze vlci, a sice ti stejní jako ve studii č. 1. Gesta ukazování byla tentokrát jednodušší, názornější, lidská ruka byla blíže danému objektu (dotýkala se nebo z bezprostřední vzdálenosti mířila na bedýnku s granulemi) a času bylo více. Ukázalo se, že vlčata na stejné úrovni socializace jako štěňata dokážou v tomto případě spontánně využívat jednoduché lidské nápovědy.
Studie č. 4 prokázala, že pokud vlk projde dostatečným výcvikem, je schopný následovat i krátkodobé vzdálené ukazování. Porovnala vlčata se stejně starými štěňaty chovanými jako domácí mazlíčci a vyplynulo z ní, že během několikaměsíčního výcviku dosáhnou vlci v tomto ohledu stejné úrovně jako psi a zároveň se dostanou stejně daleko v navazování a chápání očního kontaktu s experimentátorem.
Zmíněné testy přivedly jejich autorky k závěru, že vysoká proměnlivost vlčích komunikačních schopností mohla mít zásadní vliv na to, kteří jedinci byli vybíráni k domestikaci. Někteří lidé se domnívají, že vlk v sobě má zakódovaný strach z člověka a nečeká od něj nic dobrého, proto s ním ani není ochotný komunikovat. To podle této teorie dřív neplatilo, takže jsme si vlky mohli ochočit. Jestli to je pravda, nebo ne, se podle mě zjistit nedá. Tento výzkum by se ale dal vyložit i tak, že vlk během výcviku získá k člověku důvěru a proto mu následně začne v komunikaci vycházet vstříc. Rozhodně nelze říct, že je hloupější než pes.
Zdroj: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18183437
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
