Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Japonský chin

Pokud hledáte společenské plemeno jako vyšité, už ho máte. Japonský chin totiž bere roli společníka jako své životní poslání. Tenhle minipsík je veselý, hravý a poslušný parťák pro děti i dospělé.

Předpokládá se, že předkové japončíků byli do Japonska poprvé dovezeni už v 8. století jako dar od vládců Koreje a v průběhu dalších let sem byli dováženi další jedinci. Odtud se pak v 17. století dostali do Anglie a za další dvě století se stali oblíbenými mazlíky vyšší třídy. Dnes je v Evropě rozšířený jako populární společenský psík.

Vzhled japončíků je nezaměnitelný, především díky jeho placatému širokému obličeji. Za zmínku ale stojí i elegantní tělo a bohatá, hedvábná a jemná srst. To nejdůležitější je ovšem jeho společenská a přátelská povaha. Je to veselý a přítulný psík. Povahu má nekomplikovanou a mírnou, ovšem rád je ve středu pozornosti. Přítomnosti svého člověka si velmi cení a oplácí ji poslušností. Dobře vychází s ostatními psy a dalšími domácími mazlíky, stejně jako s dětmi. Je ale třeba děti hlídat a usměrňovat, tenhle malý pes totiž není stavěný na drsné hry. Japonský chin se lehce přizpůsobí chodu domácnosti i náladě člověka, což z něj dělá opravdu výborného společníka.

Co se týče výchovy, díky jeho snaze zavděčit se s ní nebývá problém. Tvrdá výchova na něj ale neplatí a vedla by jen ke svéhlavosti a zatvrzelosti. Pokud ale máte rozumné požadavky nepřesahující jeho schopnosti, jednáte s ním klidně a otevřeně, stačí důslednost a dosáhnete poslušného mazlíka.

Ani na pohyb není nijak náročný, i když nejde o žádného pecivála. Rád dovádí a hraje si, proto je ideální do rodin s většími dětmi. Pokud se mu ale bude člověk dostatečně věnovat, dobře se mu povede i se samotným člověkem.

Ač má toto plemeno hustou dlouhou srst, netrpí na zacuchávání, a tak si jeho kožich nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Jelikož má ale bílo-černou nebo bílo-červenou barvu, jeho bílé části trpí na ztmavnutí stejně jako ostatní bílá plemena. Pokud chcete kožíšek udržet zářivě bílý, je dobré psíka jednou za čas vykoupat a zahnědlé části na obličeji ošetřovat zásaditou vazelínou.

Toto malé psí plemeno je hodně oblíbené ve světě i u nás. Díky tomu se ale objevuje také v inzerátech množíren. Proto vždy vybírejte jen z chovatelských stanic, jen tam dostanete záruku zdravého, psychicky vyrovnaného a socializovaného psa.

Kdo z vás doma má japončíka? Je to opravdu kámoš jak se patří, že? Vždy dokáže zvednout náladu a podržet člověka v těžkých chvílích.

Související články

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.

Psi a kočky ve světě III: Psi na Srí Lance

Srí Lanka – dovolenkový ráj v jihovýchodní Asii, pro cestovatele země zaslíbená. Domluvit se anglicky tam není problém, ceny jsou vcelku nízké, domorodci jsou chudí, ale přátelští… Milovníkům psů se tam však naskýtá kromě pohádkových panoramat i smutný...

Mazlení s kočkami může i léčit

Domácí mazlíček přináší radost, to ví každý, kdo s nějakým žije v jedné domácnosti. Svojí hravostí a nepodmíněnou láskou nás často odpoutá od stresujících myšlenek a povinností. Učí nás žít tady a teď, soustředit se chvíli na přítomnost. Možná i to je...

Psí historie IV.: Bobbie

V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Bobbie ušel neuvěřitelných 4000 kilometrů, aby se vrátil ke své rodině.

Kočičí rekordy

Stejně jako psích rekordmanů, i těch kočičích najdeme dost. Víte třeba, jaký je rekord v počtu koček žijících pod jednou střechou?

Psí rekordy

Zajímá vás, jak velký je nejvyšší pes, jak malý je zas ten nejmenší, nebo třeba kolik míčků si pes dokázal nejvíc nacpat do pusy? Mezi těmi klasickými rekordy jako je věk nebo velikost najdeme i pár kurioznějších, pojďme se na některé z rekordů podívat.

Kočičí stromy a škrabadla

Každému chovateli kočky je jasné, že chlupáč potřebuje nějaké to své místo, kde se bude cítit v bezpečí, kde může lenošit, hrát si, škrábat a lézt. Ne každá kočka si škrabadlo nebo strom oblíbí, ale pokud ta vaše patří mezi jejich milovníky, nastává...