FIV je obávaným virovým onemocněním koček. Způsobuje pomalý rozvrat imunitního systému, podobně jako lidský virus HIV. Jaká je příčina a průběh této zákeřné nemoci a jak vypadá její konečné stádium?
Původcem kočičího AIDS je virus jménem FIV (feline immunodeficiency virus). Virus obsahuje zvláštní enzym, který mu umožňuje začlenit se do DNA nakažené kočky. Proto je infekce trvalá a pomalu postupuje celým tělem.
Nakažení hrozí zejména kočkám venkovním, nejčastěji při pokousání jinou kočkou během bitky nebo při pohlavním styku. Proto jsou nejvíce ohroženi nekastrovaní kocouři. K přenosu infekce ale stačí i dlouhodobější kontakt s nakaženou kočkou.
Když se FIV dostane do kočky, začne se množit v druhu bílých krvinek, které mají na starosti imunitu organismu. Po několika týdnech se v důsledku rychlého množení dostane kočka do stádia akutní infekce. Toto období může trvat několik dní i týdnů a nemá specifické příznaky, někdy si ho ani nemusíte všimnout. Jindy se zas objeví teplota, apatie, průjem, zvětšené uzliny nebo zánět dásní.
Poté nastává tzv. stádium “nosičství viru”. Během něj pomalu ubývá zmíněných bílých krvinek a kočka vypadá na první pohled zdravá. Přítomnost viru je zjistitelná pouze vyšetřením krve. Toto období může trvat měsíce až roky, u zdravých mladých koček ani nemusí zapříčinit zkrácení života a dříve zemřou z jiných příčin. Polovina z nich je nosiči viru i 4 až 6 let. U koťat, starších nebo slabších koček se však imunita může zhroutit už po dvou měsících.
Konečné stádium nemoci pak přichází v momentě, kdy je už postižení imunitního systému natolik rozsáhlé, že není schopen pořádně fungovat. Kočka začne hubnout, trpět nechutenstvím, mohou ji trápit zvýšené teploty a zvětšené uzliny. Často se objeví i zánět dásní, chudokrevnost nebo chronická rýma. Stav se zhoršuje až do úplného selhání imunitního systému, stavu podobnému AIDS. Objevují se chronické infekce kůže, močových a dýchacích cest. Díky paralyzované imunitě jsou náchylnější ke všem infekcím, nádorům i leukémii. Toto postupné zhoršování zdravotního stavu může trvat i roky. Nakonec je infekcí zatíženo více orgánů, postižen je i mozek a přichází demence.
Infekci FIV můžete u své kočky poznat hlavně podle chronických zánětů dásní či horních cest dýchacích. Prokázat ji pak musí jedině krevní test. Jelikož jde o chronické, nevyléčitelné onemocnění, žádná léčba neexistuje. Můžeme ji ale prodloužit období bez příznaků. A to zejména kastrací - nejenže tím zmenšíme riziko šíření nemoci, znatelně tím i zmírníme zátěž organismu. Velmi kočce pomůžeme i tím, když ji budeme držet doma, ideálně izolovaně od ostatních koček. Velmi důležité je také pravidelné odčervování a kvalitní krmivo. Samozřejmě pomůže i to, pokud kočku co nejvíce ušetříte stresu.
V zahraničí už očkování proti tomuto viru existuje, u nás ale dostupné není. To mi ještě připomíná, pokud plánujete FIV pozitivní kočku očkovat proti běžným kočičím nemocem, nezapomeňte si říct o inaktivovanou vakcínu.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
