Barmu poznáte hlavně podle její hedvábné srsti s krásným, hlubokým leskem a typickými znaky barvy, které se u žádného jiného plemene nevyskytují. Kromě lesklého kožíšku se toto plemeno vyznačuje i skvělým charakterem, který z těchto koček dělá bezvadné společníky.
O kočkách se zářící hnědou srstí se zmiňují již rukopisy starého Thajska kolem roku 1700. Plemeno v té době nazývali “Supalak” nebo “Thong Daeng”. Z Barmy byla první kočka tohoto zvláštního zbarvení vyvezena roku 1930 do San Francisca. Dostala jméno Wong Mau a stala se zakladatelkou plemene.
Od jiných plemen se barmská kočka odlišuje především speciálním rozdělením barev. Její základní barva totiž vykazuje pro ni typický postup intenzity. Na hlavě, ocasu a končetinách je její odstín o něco tmavší než na těle. Může za to tzv. “gen pro barmské ředění”. V posledních letech se barmské kočky využívají k vytvoření nového plemene - burmilly, stříbřitě zbarvené kočky barmského typu.
Kromě úžasné srsti má barma i neodolatelnou povahu. Je klidná, neskutečně milá a přítulná. Společnost naprosto miluje, a navíc je to pěkný zvědavec. Kontakt s lidmi je pro ni nesmírně důležitý. Klidně za vámi bude celý den chodit a vyskočí vám do klína kdykoli si sednete. Většina barmských koček má i velmi silně vyvinuté sociální cítění. K bitkám mezi nimi dochází jen velice zřídka a matky svá koťata provázejí až do dospělosti.
Jsou to výborní společníci, díky své vyrovnanosti a hravosti skvěle vycházejí se psy i s malými dětmi. Jejich pořízení si ale rozmyslete, pokud většinu dne trávíte mimo domov. Samota je pro tyto krasavce opravdu trýznivá. Pokud ale máte tu čest být těmto kočkám společníky, máte opravdu štěstí. Pohled na ně je pastva pro oči. A to nejen pro jejich krásný kožíšek, ale i pro vnitřní klid a harmonii, které z nich vyzařují. Navíc jsou to velmi inteligentní bytosti a nudit se s nimi určitě nebudete. Hravé zůstávají do vysokého věku a díky své chytrosti dokáží být čas od času i pěkně svéhlavé.
Nejčastěji barmu potkáte v hnědé a čokoládové barvě, vyskytují se ale už i modré, lilové, čokoládové, skořicové a další barevné variety. Koťata se navíc rodí o dost světlejší. Než získají svou konečnou barvu a lesk srsti, může to trvat i dva roky.
Když jsem na návštěvě u přátel vlastnících tuhle kočičí nádheru, nemůžu se na ni vynadívat. Ten lesk srsti a hloubka barvy! Navíc opravdu vypadá, jako by se zrovna probrala z meditace. A proti tomu mému vřeštidlu má barma naprosto tichý, jemný hlásek.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
