Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Barmu poznáte hlavně podle její hedvábné srsti s krásným, hlubokým leskem a typickými znaky barvy, které se u žádného jiného plemene nevyskytují. Kromě lesklého kožíšku se toto plemeno vyznačuje i skvělým charakterem, který z těchto koček dělá bezvadné společníky.
O kočkách se zářící hnědou srstí se zmiňují již rukopisy starého Thajska kolem roku 1700. Plemeno v té době nazývali “Supalak” nebo “Thong Daeng”. Z Barmy byla první kočka tohoto zvláštního zbarvení vyvezena roku 1930 do San Francisca. Dostala jméno Wong Mau a stala se zakladatelkou plemene.
Od jiných plemen se barmská kočka odlišuje především speciálním rozdělením barev. Její základní barva totiž vykazuje pro ni typický postup intenzity. Na hlavě, ocasu a končetinách je její odstín o něco tmavší než na těle. Může za to tzv. “gen pro barmské ředění”. V posledních letech se barmské kočky využívají k vytvoření nového plemene - burmilly, stříbřitě zbarvené kočky barmského typu.
Kromě úžasné srsti má barma i neodolatelnou povahu. Je klidná, neskutečně milá a přítulná. Společnost naprosto miluje, a navíc je to pěkný zvědavec. Kontakt s lidmi je pro ni nesmírně důležitý. Klidně za vámi bude celý den chodit a vyskočí vám do klína kdykoli si sednete. Většina barmských koček má i velmi silně vyvinuté sociální cítění. K bitkám mezi nimi dochází jen velice zřídka a matky svá koťata provázejí až do dospělosti.
Jsou to výborní společníci, díky své vyrovnanosti a hravosti skvěle vycházejí se psy i s malými dětmi. Jejich pořízení si ale rozmyslete, pokud většinu dne trávíte mimo domov. Samota je pro tyto krasavce opravdu trýznivá. Pokud ale máte tu čest být těmto kočkám společníky, máte opravdu štěstí. Pohled na ně je pastva pro oči. A to nejen pro jejich krásný kožíšek, ale i pro vnitřní klid a harmonii, které z nich vyzařují. Navíc jsou to velmi inteligentní bytosti a nudit se s nimi určitě nebudete. Hravé zůstávají do vysokého věku a díky své chytrosti dokáží být čas od času i pěkně svéhlavé.
Nejčastěji barmu potkáte v hnědé a čokoládové barvě, vyskytují se ale už i modré, lilové, čokoládové, skořicové a další barevné variety. Koťata se navíc rodí o dost světlejší. Než získají svou konečnou barvu a lesk srsti, může to trvat i dva roky.
Když jsem na návštěvě u přátel vlastnících tuhle kočičí nádheru, nemůžu se na ni vynadívat. Ten lesk srsti a hloubka barvy! Navíc opravdu vypadá, jako by se zrovna probrala z meditace. A proti tomu mému vřeštidlu má barma naprosto tichý, jemný hlásek.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...