Barmu poznáte hlavně podle její hedvábné srsti s krásným, hlubokým leskem a typickými znaky barvy, které se u žádného jiného plemene nevyskytují. Kromě lesklého kožíšku se toto plemeno vyznačuje i skvělým charakterem, který z těchto koček dělá bezvadné společníky.
O kočkách se zářící hnědou srstí se zmiňují již rukopisy starého Thajska kolem roku 1700. Plemeno v té době nazývali “Supalak” nebo “Thong Daeng”. Z Barmy byla první kočka tohoto zvláštního zbarvení vyvezena roku 1930 do San Francisca. Dostala jméno Wong Mau a stala se zakladatelkou plemene.
Od jiných plemen se barmská kočka odlišuje především speciálním rozdělením barev. Její základní barva totiž vykazuje pro ni typický postup intenzity. Na hlavě, ocasu a končetinách je její odstín o něco tmavší než na těle. Může za to tzv. “gen pro barmské ředění”. V posledních letech se barmské kočky využívají k vytvoření nového plemene - burmilly, stříbřitě zbarvené kočky barmského typu.
Kromě úžasné srsti má barma i neodolatelnou povahu. Je klidná, neskutečně milá a přítulná. Společnost naprosto miluje, a navíc je to pěkný zvědavec. Kontakt s lidmi je pro ni nesmírně důležitý. Klidně za vámi bude celý den chodit a vyskočí vám do klína kdykoli si sednete. Většina barmských koček má i velmi silně vyvinuté sociální cítění. K bitkám mezi nimi dochází jen velice zřídka a matky svá koťata provázejí až do dospělosti.
Jsou to výborní společníci, díky své vyrovnanosti a hravosti skvěle vycházejí se psy i s malými dětmi. Jejich pořízení si ale rozmyslete, pokud většinu dne trávíte mimo domov. Samota je pro tyto krasavce opravdu trýznivá. Pokud ale máte tu čest být těmto kočkám společníky, máte opravdu štěstí. Pohled na ně je pastva pro oči. A to nejen pro jejich krásný kožíšek, ale i pro vnitřní klid a harmonii, které z nich vyzařují. Navíc jsou to velmi inteligentní bytosti a nudit se s nimi určitě nebudete. Hravé zůstávají do vysokého věku a díky své chytrosti dokáží být čas od času i pěkně svéhlavé.
Nejčastěji barmu potkáte v hnědé a čokoládové barvě, vyskytují se ale už i modré, lilové, čokoládové, skořicové a další barevné variety. Koťata se navíc rodí o dost světlejší. Než získají svou konečnou barvu a lesk srsti, může to trvat i dva roky.
Když jsem na návštěvě u přátel vlastnících tuhle kočičí nádheru, nemůžu se na ni vynadívat. Ten lesk srsti a hloubka barvy! Navíc opravdu vypadá, jako by se zrovna probrala z meditace. A proti tomu mému vřeštidlu má barma naprosto tichý, jemný hlásek.
Vlk, který se ale daleko víc chová jako pes. Temperamentní, svérázný, neúnavný, zato oddaný svému pánovi až za hrob. Československý vlčák je vzhledem a povahou podobný vlkovi karpatskému, po německém ovčákovi zdědil hlavně pracovitost a oddanost...
Život bez svého mazlíka si dokáže představit málokterý chovatel. Stejně tak si řada cestovatelů neumí představit život bez nových zahraničních dobrodružství. Co když máte možnost vyrazit na cestu kolem světa, ale zároveň už jste do rodiny přijali...
Více než polovina obyvatel naší planety vlastní nějakého domácího mazlíčka. Nejvíce „mazlíčkofilů“ žije ve Spojených státech amerických, Jižní Americe a Rusku a nejméně naopak v Asii. V Evropě vedou kočky nad psy. V Latinské Americe preferují malé...
Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních...
Občanský zákoník z roku 2014 zvýšil ochranu zvířat, když uznal, že smysly nadaní živí tvorové nejsou věci. Přesto stále slýcháme o kauzách týrání hospodářských i domácích zvířat. Co dělat, když se s týráním zvířecích mazlíků setkáte ve vašem okolí?
Ekologové odhadují, že v Česku dnes žije okolo pěti až šesti vlčích smeček. Na naše území se vlci začali vracet zhruba před třiceti roky. A přestože se počet smeček v posledních dvou letech téměř zdvojnásobil, mohou být čeští vlci opět v ohrožení.
Někdy jsou nazýváni „mazlíčci do kapsy“, a to především kvůli jejich malé velikosti. Mezi oblíbené hlodavce doma i ve světě bezpochyby patří křečci syrští, kteří jsou typičtí svou zlatou barvou srsti a její saténovou strukturou.
Jiný kraj, jiný mrav. To platí i pro chov domácích mazlíčků. V některých zemích světa se v několika posledních letech rozmohl nový a rychle rostoucí trend, a sice nechat svého zvířecího miláčka žít věčně.
Asi vás nepřekvapí, že německý ovčák je nejen nejrozšířenějším pracovním plemenem ve světě, ale i nejrozšířenějším psím plemenem vůbec. Jsou to inteligentní, vytrvalí a neohrožení psi, kteří rádi pracují - a jen tak jsou spokojení.
Aby vaše kočka prospívala, byla spokojená a zdravá, je třeba věnovat jí náležitou péči. Krom naší pozornosti a kvalitní stravy se musíme starat i o její kožíšek, drápky, uši, oči a chrup. A ačkoli potřeby se samozřejmě liší podle plemene, typu srsti i...
Tím nejznámějším a nejrozšířenějším kočičím plemenem ve světě je bezesporu perská dlouhosrstá kočka. Mimo jiné pro její velmi vyrovnanou a přítulnou povahu. Péče o její srst je ale dosti náročná.
Strávit několik dní mimo civilizaci - v lese, na hřebenech hor - daleko od ruchu měst, v divoké přírodě a ideálně se svým psem. Pomyslný návrat k přírodě je trendem, který se nevyhnul ani světu domácích mazlíčků. Co je ale vlastně na divočině tak...
