Jezevčíci, od hladkosrstých přes hrubosrsté a krátkosrsté až po dlouhosrsté, patří k oblíbeným společníkům, a to nejen u nás, ale i ve světě. A že jsou to společníci výborní! I když mají vlastní hlavu.
Jezevčíci patří mezi velmi oblíbená psí malá plemena nejen mezi myslivci. Pro svou povahu a kompaktní vzrůst si rychle našli cestu i do našich domácností. Své jméno získali podle německého “dachshund”, v doslovném překladu “jezevčí pes”.
První připomínky tohoto plemena se objevují už ve starém Egyptě v podobě rytin a sošek psů s dlouhým hřbetem a krátkýma nohama. O plemenu jako takovém se ale prvně mluví až ve 14. století. V 16. století pak vznikl křížením jezevčík dlouhosrstý, v 18. století jezevčík hrubosrstý a v 19. století trpasličí.
I když byl v Česku jezevčík ještě v první polovině 20. století poměrně vzácný, dnes na něj můžete narazit na každém rohu a hojně se objevují i na výstavách. Toto plemeno asi není třeba popisovat, jeho vzhled je nezaměnitelný. Podle dlouhého trupu na krátkých nohách ho pozná snad každý, prostě takový klasický Špagetka z oblíbeného večerníčku.
Do rodin si tito psíci našli cestu díky tomu, že jsou tak společenští a přátelští. Jsou to milí, hraví a oddaní parťáci, se kterými se sotva budete nudit. Velmi dobře ale zastávají i roli hlídače. Nejenže na nezvaného hosta hlasitě upozorní, v případě nutnosti neváhají ani zakročit.
Protože však mají vlastní rozum (jinak řečeno bývají pěkní paličáci), při výchově je třeba důslednost a pevná ruka. Díky svým loveckým instinktům patří spousta jezevčíků mezi útěkáře, proto je žádoucí mít dobře oplocenou zahradu a z vodítka zejména v lese pouštět jen psy s perfektním přivoláním.
Na jeho lovecký původ je třeba pamatovat i v jiném ohledu. Mějte na mysli, že ač si ho dnes spousta lidí pořizuje jako psa společenského, není to žádný gaučák. Potřebuje poměrně dost pohybu, ideálně na čerstvém vzduchu. Úplně nejšťastnější bude v lese.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
