Kočka z paneláku se na zahradě neztratí

Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování do domu se zahradou se zpátky rozhodně nehrnula.

Kočku moji rodiče pořídili, protože je méně časově náročná než pes, o kterého jsem neustále škemrala. Britskou modrou si vybrali proto, že je mazlivá a ať si lehne kamkoli, vypadá jako ozdoba. Takže první tři roky života strávila Racy v podstatě jen na pár metrech čtverečních v našem bytě 3+1, jedla konzervy a spala. Několikrát jsem ji vzala ven na kšírech a vodítku. Procházky většinou strávila přitisknutá k zemi, švihala ocasem, tvářila se vyděšeně a byla ochotná pohybovat se jedině směrem k našemu vchodu do paneláku. Měla jsem z toho výčitky, takže po sotva deseti pokusech jsem snahu přivyknout ji na venkovní prostředí vzdala.

Když jsme se v jejích třech letech na podzim přestěhovali do domu se zahradou, Racy jsme ven raději nepouštěli. Ale pak přišlo jaro a kuchyňské dveře vedoucí na trávník jsme zapomínali zavírat. Racy nejprve koukala přes práh, pak začala očichávat schody a plížit se podél domu. Časem si troufla ochutnat trávu, dokonce do ní i vlezla a koncem léta už se v ní cítila jako doma.

Uplynul rok a z našeho „polštářku na gauč“ se stal divoký tygr. Přede dveřmi se začaly objevovat zakousnuté myši a bohužel sem tam i nějaký ten ptáček. Dokonce se jí narodilo 5 krásných zdravých koťátek. Dnes je naší Racy už 14 let a ty roky byste jí rozhodně nehádali – pobyt venku jí svědčí :)

Takže pokud přemýšlíte o stěhování s kočkou, podle mě se není čeho bát. Jenom jí dejte čas, ať zahradu objeví sama. Můžete jí pomoct třeba cestičkou z kočičích pamlsků. Hodit ji hned do zeleně by mohlo mít za následek šok a odpor. Jen ať sama zjistí, že v přírodě je krásně. Jediný šok pak zažijete vy, až vám přinese první myš.