Jen malé procento ztráty vody může u psa způsobit vážné problémy. I přesto ale jeho pitný režim často nesledujeme a jeho důležitost podceňujeme. Kdy dehydratace hrozí, jak jí předejít a jak ji poznat?
Mnoho lidí už pečlivě vybírá granule, řeší poměr bílkovin a tuků v krmivu, ale na příjem tekutin často zapomíná. Přitom přílišná ztráta vody, což činí pouhých 10 - 15 procent, je pro psy až život ohrožující. Proto je více než důležitý pravidelný pitný režim.
Ovšem říct, kolik by měl pes denně vypít vody, nejde jen tak. Je třeba si uvědomit, že to záleží na mnoha faktorech. Svou roli hraje velikost plemene (obecně se tvrdí, že by pes měl vypít 80 ml na 1 kg váhy) a věk (štěňata potřebují vody více, senioři, březí a kojící se zase rychleji odvodňují). Potřeba vody se dále odvíjí od druhu krmiva. Pes na granulích vypije více než ten, kterého krmíme konzervami. Záleží i na fyzické zátěži. Podobně jako u lidí - čím více pohybu, tím je potřeba více vody. Ovlivnit potřebu vody může i teplota, zvracení a průjem nebo podávání některých léků. Zapomenout nesmíme ani na vliv počasí. V létě budou mít pejsci přirozeně větší žízeň než v zimě.
Při vyšší fyzické námaze zas tolik na okolní teplotě nezáleží, proto na tyto principy nezapomínejte ani v zimě! Dostatečně psa zavodnit nezapomínejte už před výkonem, ať půjde o sport, nebo třeba delší procházku či výlet. Ne však těsně před tím. Nejenže by se tak voda nedostala z žaludku do oběhu, ale mohla by mu také způsobit život ohrožující torzi žaludku. Před závodem nebo náročným tréninkem si můžete pomoci i rehydratačními nápoji. Napít pejskovi nezapomeňte dát ani po výkonu.
Pokud vyrážíte na výlet, vodu pro svého psího parťáka mějte vždy s sebou a pravidelně mu ji nabízejte. Nespoléhejte se na vodu, na kterou narazíte cestou. Nejenže na žádnou po cestě žádná být nemusí, navíc by se pes mohl z neprověřeného vodního zdrojei přiotrávit. Nebezpečí představují kaluže, kde se nacházejí patogeny a parazité, stojaté vody (např. v rybnících) jsou zase infikované mimo jiné toxickými sinicemi.
A jak dehydrataci u psa poznáte? Nejjednodušeji z barvy moči. Ta by měla být světle žlutá až čirá. Dehydrovaný pes také ztrácí svou energii, mnohdy i chuť k jídlu. Můžete si u něj všimnout skelných očí (jako při nástupu nemoci) nebo suché tlamy. Nedostatek tekutin jednoduše poznáte i uchopením kůže na přední části hřbetu. Pokud se ihned nevrátí zpět, je nejvyšší čas do psa dostat vodu. Stav zavodnění poznáte i jemným zatlačením prstem na dáseň tak, aby zbělala. Správně by po uvolnění tlaku prstem měla opět zčervenat. Dehydratace bude znát i na psí srsti. Ta bude sušší, hrubší, ztratí svůj lesk.
V méně závažných případech lze pejskovi podat dostatečné množství vody nebo ideálně rehydratační nápoj. U těch závažnějších případů neváhejte vyhledat pomoc veterináře. Můžete tak předejít poškození orgánů nebo nedej bože i smrti.
Někteří psi jsou s pravidelným pitným režimem na štíru a je třeba je v pití podpořit. Misky na vodu by měly být z dobře omyvatelného materiálu a vždy čisté. Některým psům stačí v nich vodu měnit několikrát denně, nebo alespoň jednou za den. Chuť k pití může podpořit i fontánka na vodu. Pokud ani ta nepomůže, můžete do vody přidat lžičku konzervy. To by bylo, aby se pes ani pak nenapil. Pro ty zaryté “nepijce” může částečný zdroj tekutin představovat i vhodně vybrané krmivo - nahradit nebo doplnit granule konzervami, případně krmivo zalít trochou vody nebo vývaru (nesnězené zbytky ale vždy odstraňujte, někteří psi také mohou namočené granule odmítat jíst, v konzervě se přidaná voda lépe ztratí).
Měli jste už někdy s dehydratací u psa problém? Teplé dny se blíží, tak nezapomínejte jejich misky s vodou ostražitěji hlídat.
Ledviny plní jednu z nejdůležitějších funkcí v těle - čistí krev. Ty kočičí jsou navíc kvůli příjmu malého množství vody zatíženější více než u ostatních živočichů, proto se u nich ledvinové problémy v pokročilém věku objevují poměrně často.
Dnes se podíváme na infekční peritonitidu koček - FIP, naprosto výjimečné virové onemocnění, které má vždy fatální konec. S viry způsobujícími FIP se za život dostane do styku většina koček, i když propuknutí nemoci se dostaví jen u malé části z nich....
Alergie je nepřiměřená reakce imunitního systému na běžné podněty. Nelze ji vyléčit, můžeme ale tlumit její projevy. V posledních letech alergií u domácích zvířat a především u psů přibývá. V současnosti trpí alergií přibližně 10% domácích psů. Kde se...
O svých zkušenostech se psy a dalším zvířectvem se s vámi dělím už nějaký ten pátek a napadlo mě zabrousit taky trochu do historie, ale zajímavé! Ráda bych vám představila několik známých psích osobností, které svým způsobem obdivuji. Psi v našem...
Určitě se už každý z nás u svého chlupáče setkal s průjmem. Většinou o nic nejde, tělo jen reaguje na stravu, kterou nedokáže strávit nebo mu neudělala dobře. Je ale dobré vědět, kdy stav psa dokážeme vyřešit sami a kdy je lepší vyhledat pomoc...
Ačkoli psi prošli dlouhými léty domestikace, stále jim zůstávají základní instinkty, tak jako i nám lidem. Nejsou sice už tak silné jako u divokých psů, stále ale hrají v životě a chování psa velmi důležitou roli. Pokud tedy doma máme psího společníka,...
Na rozdíl od psů mají kočky silnou vazbu na místo, kde žijí. Proto je pro ně stěhování velmi stresující a tento stres může vyvolat řadu nemocí. Je dobré si vše dobře naplánovat, abyste situaci změny místa kočce co nejvíce ulehčili. A jak jsme na tom...
Pokud rádi chodíte na treky se svými chlupáči, je geocaching něco přesně pro vás. Zpestříte si tak výlety a třeba i objevíte místa, která byste jinak nenašli. Já a moje smečka si to nemůžeme vynachválit.
Pejskaře můžeme rozdělit na dvě skupiny. Na ty, kteří psa do postele pouští a na ty, u kterých to nepřipadá v úvahu. Pojďme se podívat na to, co vlastně takové sdílení postele se psem obnáší.
Pes domácí je nejstarší domestikované zvíře a člověka provází už minimálně 14 tisíc let. Za tu dobu prošel tento druh řadou změn a dlouhým vývojem. Všechny dnešní plemena psů jsou výsledkem lidské činnosti - šlechtění podle našich specifických potřeb....
Pokud máte doma štěněcí slečnu, mohlo by vás první hárání zaskočit, není tedy od věci se na to dopředu trochu připravit.
Činčily svým vzhledem přímo lákají k mazlení. Vypadají trochu jako plyšová zvířátka a jejich oči připomínající korálky jim dodávají přátelský a dobrácký vzhled. Nenechte se ale zmást! Tihle hlodavci rozhodně nejsou žádní flegmatičtí mazlíčci, se...
