Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a nezodpovědně. To by samo o sobě tolik nevadilo, jenomže můj přítel pracoval v hospodě a byl silný kuřák, zapálil si i doma.
Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a nezodpovědně. To by samo o sobě tolik nevadilo, jenomže můj přítel pracoval v hospodě a byl silný kuřák, zapálil si i doma.
Dixi bydlel s ním, chodil s ním do práce, a my jsme si říkali, jak je skvělé, že není přes den sám, ale tráví čas se svým pánem a je mezi lidmi. Dali jsme na rady typu: „Pes je nízko nad zemí, tam se kouř nedrží!“ Dnes už vím, že je to nesmysl. Bohužel mi až příliš pozdě došlo, že Dixi toho za den „vykouří“ skoro stejně, jako můj přítel.
Když se ani ne po roce objevily první problémy, mysleli jsme si, že jde o psí chřipku. Dixi se nám takříkajíc složil, měl čenich plný hlenu, podrážděné oči, zadýchával se, přehříval, nechtěl jíst ani své oblíbené granule a zhubl na kost. Tenkrát začalo naše nekončící kolečko návštěv veterinárních ordinací. Dostal antibiotika, po dvou dnech začal jíst a chodit. Ale hleny nezmizely.
Během následujícího roku a půl jsme mu dávali ještě další tři různé druhy antibiotik. Veterinářka nás tehdy neupozornila, že spolu s nimi musíme psovi podávat i probiotika. Ani nedbala na pečlivé zaléčení po dobrání antibiotik. Takže se nám sice povedlo zmírnit nejakutnější zánět, ale zároveň jsme nedostatečnou péčí a nevědomostí snížili Dixiho imunitu a narušili mu střevní mikroflóru. Začal mít velmi špatnou srst i stolici. Po roce bojů, kdy jsem se marně snažila dosáhnout toho, aby se u Dixiho nekouřilo, nebo přesvědčit rodiče, abych si mohla vzít psa domů, jsme se s přítelem rozešli. Jediné, co jsem mohla dělat, bylo brát psa na dlouhé procházky a tajně ho brát k sobě do pokoje. Říkala jsem si, že týdenní pobyt u mě pro něj bude jako lázně. Ve skutečnosti byl ale ve stresu a stýskalo se mu po pánovi, rozhodně se mu neulevilo. Tak jsem začala šetřit na pořádné vyšetření a kvalitní hypoalergenní krmivo.
Výlohy na různé doktory mě přišly minimálně na 20 000 Kč. Například odebrání vzorku z čenichu a odeslání na rozbor do Londýna vyšlo na 5 000. A nestačilo udělat to jen jednou. K tomu navíc musel jíst další prášky. Nejhorší je, že se tím nic nevyřešilo.
„Problémy vašeho psa vyvolala s nejvyšší pravděpodobností alergie. Ta způsobila zánět sliznice v dutinách. My ale nemáme šanci zjistit, na co je váš pes alergický, protože se mu postupem času vytvořil druhotný zánět, který postoupil až do krku. Plíce jsou naštěstí zdravé, ale ledviny jsou přetížené a bude potřeba je do budoucna kontrolovat. Podle mě je váš pes na 99 % alergický na cigaretový kouř. A i kdyby nebyl, dým z cigaret ho dráždí a způsobuje otok a další nežádoucí reakce sliznice,“ vysvětloval veterinář.
I to jedno procento nejistoty stačilo k tomu, aby můj bývalý přítel dál kouřil v bytě. Až letos, když zemřel jeho 14 let starý kocour, jako by prozřel. Chodí si zapálit na balkón. Dnes je Diximu 7 let a konečně se mu lépe dýchá. Stačilo pár týdnů úplně bez kouře.
Jestli někdo máte podobnou zkušenost, napište mi ji a pomozte mi přesvědčit i ostatní, aby příliš často nebrali svá zvířata do zakouřených prostor. Ona nemohou odejít, není to k nim fér.
Sem tam internetem či televizí prolétne zpráva o tom, že se na jednom či druhém konci světa objevil nový kandidát na titul nejvyšší pes světa, popřípadě že máme novou kočičí rekordmanku v kategorii nejdéle žijící kočky. Nedalo mi to a jala jsem se...
Každý, kdo je hrdým majitelem nějakého kočičího tvora, určitě moc dobře zná, že kočičí srst vznášející se v malých i větších chomáčcích všude po bytě či domě, je naprosto standardní záležitost. Jak se ale z těch chloupků nezbláznit a mít všechno...
Protože mě téma děti a psi nějak ne a ne pustit, rozhodla jsem se dnes mrknout na téma Junior agility, jinými slovy řečeno psí agility pro děti. Téma je o to víc aktuální, protože se nezadržitelně blíží hned dvoje závody - ČMKU Junior Open 2015 –...
Dnes bych se s vámi ráda podělila o krátkou úvahu na téma děti a psi. Ne všichni jsou nadšenými pejskaři a už vůbec ne všichni jsou jimi od malička. Já osobně o psa pečuji a starám se od svých čtyř let a věřím, že mi to soužití se psem dalo mnoho...
Kdo by neznal Boba a Bobka? A kdo by po zhlédnutí tohoto českého večerníčku nechtěl taky jednoho takového mít doma :-)? Pokud o jeho pořízení uvažujete, dovolila jsem si pro vás zjistit pár základních informací, aby se vám s králíkem žilo co nejlépe.
Nedávno jsem se brouzdala během zamračeného víkendu různými články o psech a narazila na pár zajímavých faktů, o které se s vámi chci podělit. Je zajímavé, co všechno o našich čtyřnohých přátelích mnohdy vůbec nevíme, i když s nimi trávíme téměř...
Psí filmové hvězdy i hrdiny reálného světa jsme již vzpomínali v jednom z předchozích článků. Dnes se pro změnu zaměřím na kočky, neboť i ony si jistě zaslouží naši pozornost. Každý správný „kočkař“ totiž ví, že i kočky se umí zasloužit o slávu :-).
Psi jsou nejenom skvělí společníci a věrní přátelé, ale také neuvěřitelní pomocníci. O tom, jak pomáhají v terapeutické oblasti, si můžete přečíst v jednom z předchozích článků „Canisterapie“. Dnes se s vámi ale chci podělit o pár faktů o asistenčních...
I ve světě psího chovatelství můžeme hovořit o různých trendech. Od dob našich prarodičů, kdy byli velmi oblíbení jezevčíci, kokršpanělové a němečtí ovčáci, se do pozornosti pejskařů dostala celá řada „nových“ plemen. A jaká plemena jsou dnes populární?
Nevinný zvířecí kukuč nás může lehce zmást. Jeden by řekl, že se zatím pohledem nemůže skrývat složitější hra emocí podobných těm lidským. Ale už bajky připisovaly zvířatům nejrůznější lidské emoce. Dnes se podíváme, jak je to vlastně se žárlivostí...
Hop, skrz, nahoru a mnohé další. Uhádnete, o co jde? No přeci o agility. Já osobně jsem se svým psem ještě překážky nezkoušela, určitě to máme ale v plánu, a tak jsem se rozhodla si o tom nejdříve něco zjistit. A velmi ráda se s vámi podělím :-).
I psí svět má své celebrity. Někteří psi se proslavili na filmovém plátně, jiní záchranou lidských životů. Každý kdo má doma nějakého mazlíčka, ví, že on je tím jeho pravým hrdinou. A samozřejmě samotní psi k tomu přistupují ještě úplně jinak. Jaký...
