Domácí kočka se nepodívá ven tak často jako pes, o to více ji pak na tuto skutečnost musíme připravit. Nějaká ta návštěva veterináře nebo i cesta na chalupu je přece jen nemine.
Některé kočky zvládají cestování v pohodě, pro jiné je to ohromný stres, ze kterého se dostávají i několik dní. Jsou to přece jen teritoriální zvířata se silnou vazbou na místo. Ta moje je někde uprostřed. Celou cestu řádně nadává, patřičně nahlas vyjadřuje svůj nesouhlas a nenechá si ujít jedinou příležitost, kdy jsem dostatečně blízko přepravky, aby mi svou nespokojenost dala pocítit i drápkem. U veterináře se pak chová jako vzorná klidná kočička, ale jen co přijdeme domů, hodí po mně pohrdavým pohledem a ignoruje mě, dokud nedostane hlad.
Základem je kočku seznámit s přepravkou, ve které bude cestovat. Nechejte ji doma otevřenou, dávejte do ní oblíbené kočičí pamlsky, ať si k ní vytvoří kladný vztah a považuje ji za svoje bezpečné místo. Můžete do ní vložit také její deku nebo polštářek. Podpořit ji před cestou můžete i různými přírodními přípravky na zvládnutí strachu a stresu, které seženete v chovatelských potřebách nebo u veterináře.
Pokud se na cestu chcete vydat autem, upřednostnila bych určitě pevnou přepravku před látkovou taškou. Můžete také kočičce před umístěním do přepravního boxu nasadit kšíry, pokud je snese, abyste ji v případě potřeby měli za co chytit nebo přepravit i jinak.
Podle české legislativy máte povinnost zajistit bezpečnost přepravovaného zvířete i osob. Samozřejmostí je nenechat kočku volně ve vozidle. Nejenže může v případě nehody znamenat ohrožení života ostatních cestujících, samozřejmě i jí samotné se může něco přihodit. Lehce totiž může způsobit nehodu. Jako nejbezpečnější způsob přepravy kočky se jeví připoutání pevné přepravky bezpečnostními pásy na zadním sedadle. Na sedadlo umístěte přepravku dvířky na stranu, ne po směru jízdy. Pokud vás zajímá americký test kvality přepravek, najdete ho tady. V zavazadlovém prostoru se vožení koček nedoporučuje, obzvláště pak u sedanů. Může tam být nedostatečné proudění vzduchu a kočičce hrozí přehřátí.
Kromě výběru správné přepravky je potřeba kočičce zařídit i tepelný komfort. V létě použít klimatizaci a v zimě zas topení. Já mám třeba na zimu, aby mi kočka při cestě k autu neofoukla, ušitý fleecový obal na klec. Myslím, že se dá i koupit. To, že je naprosto nevhodné nechávat kočky samotné v autě, snad ani nemusím zmiňovat.
Pokud máte koček víc, přepravujte je odděleně, každou ve své přepravce. I ty nejlepší kamarádi se ve stresových situacích někdy chovají nezvykle a agresivně. Navíc se snižuje proudění vzduchu a zvyšuje se riziko přehřátí. Uklidnit je ale můžete tím, že na sebe uvidí.
Pokud s kočkou cestujete na nové místo, kde to nezná, nechte ji nejdříve se rozkoukat v přepravce. Poté ji vypusťte do pokoje, přepravku nechejte otevřenou, aby se do ní kdykoli mohla schovat a alespoň týden ji nepouštějte ven, dokud si k místu neutvoří vazbu.
Jak zvládají cestování vaši kočičáci?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
