I přes značné snahy spolků na ochranu zvířat u nás poslední dobou stoupá počet polodivokých zvířat. Mohou za to hlavně kolonie koček, které se nekontrolovaně množí.
S problémem opuštěných psů a koček a množstvím polodivokých zvířat se potýká celá republika. Některá města mají zřízený kastrační program a finanční stránku věci vzala na svá bedra, aby počet volně žijících zvířat dostala pod kontrolu. Jinde se s kastračním programem můžete setkat u některých veterinářů a spolků, kde toulavé zvíře vykastrují za symbolický poplatek.
Problém ale je, že podle znění nového zákona odchytit volně žijící zvíře může jen vyškolený odborník s licencí, pracující pod registrovaným útulkem. Pokud vám tedy třeba po zahradě pobíhá bezprizorní kočka a rádi byste ji nechali vykastrovat, i kdyby na vás byla zvyklá a nechala se chytit do ruky, nemáte právo ji vzít a odvézt na veterinu. V opačném případě vám hrozí pokuta až 50 tisíc korun. Jediná možnost je zaplatit si odchyt odborníkem.
Další velkou komplikací je, že kočky v koloniích jsou generace od generace “vyčůranější”. Rychle se naučí, že nemají lézt do sklopce a časem přijdou i na to, jak z něj dostat nastražené jídlo, aniž by se spustil. Sama jsem se v minulosti odchytů účastnila a byla svědkem toho, jak si kočky maso vytahávají ze sklopce packou, jak do sklopce vlezou, ale vyhnou se spouštěcímu mechanismu a jak kočky od pasti odhánějí koťata nebo je učí, jak nad ni vyzrát.
Každá generace je navíc divočejší a je složitější, občas i nemožné, znovu je zvyknout na lidský kontakt. A to dokonce i tehdy, když se vám koťata povede odchytnout už v raném věku. Zažila jsem odchycená dvouměsíční koťata, která se ani po několika měsících snahy o domestikaci a životu mezi domácími kočkami nesžila s člověkem a nenechala na sebe sáhnout. Nesnesla ani přítomnost člověka.
Vzhledem k těmto faktům a skutečnosti, že kapacity útulků jsou po většinu času naplněny, nebo spíše praskají ve švech, zůstává jediným východiskem snaha sdružení měst a obcí odchytit co nejvíc volně žijících koček, vykastrovat je a vypustit zpět do jejich útočiště a doufat, že časem se tak jejich počet začne zmenšovat.
K tomu je ovšem třeba, aby majitelé venkovních koček, nebo těch, které mají přístup ven, své mazlíky kastrovali. Nejen kočky, ale samozřejmě i kocoury. I proto je nezbytnou součástí kastračních programů osvěta veřejnosti, snažící se šířit a vysvětlit veškeré přínosy kastrace.
Problémem samozřejmě nejsou jen kočky, ale i psi. U obou druhů je obrovský počet odložených nebo opuštěných jedinců. Nejhorší je to po Vánocích a o prázdninách. Proto by majitelé psů a koček měli co nejvíce (ideálně kastrací) zabraňovat nechtěným nakrytím. I když totiž svým nechtěným mláďatům najdou domov a neodloží je vstříc svému osudu, nebo je rovnou nedej bože nezabijí, zavřou tak dveře k domovu mnohým bezprizorním zvířatům, čekajícím v útulku. I proto se stavy zvířat bez majitele nesnižují.
Ekologové odhadují, že v Česku dnes žije okolo pěti až šesti vlčích smeček. Na naše území se vlci začali vracet zhruba před třiceti roky. A přestože se počet smeček v posledních dvou letech téměř zdvojnásobil, mohou být čeští vlci opět v ohrožení.
Někdy jsou nazýváni „mazlíčci do kapsy“, a to především kvůli jejich malé velikosti. Mezi oblíbené hlodavce doma i ve světě bezpochyby patří křečci syrští, kteří jsou typičtí svou zlatou barvou srsti a její saténovou strukturou.
Jiný kraj, jiný mrav. To platí i pro chov domácích mazlíčků. V některých zemích světa se v několika posledních letech rozmohl nový a rychle rostoucí trend, a sice nechat svého zvířecího miláčka žít věčně.
Asi vás nepřekvapí, že německý ovčák je nejen nejrozšířenějším pracovním plemenem ve světě, ale i nejrozšířenějším psím plemenem vůbec. Jsou to inteligentní, vytrvalí a neohrožení psi, kteří rádi pracují - a jen tak jsou spokojení.
Aby vaše kočka prospívala, byla spokojená a zdravá, je třeba věnovat jí náležitou péči. Krom naší pozornosti a kvalitní stravy se musíme starat i o její kožíšek, drápky, uši, oči a chrup. A ačkoli potřeby se samozřejmě liší podle plemene, typu srsti i...
Tím nejznámějším a nejrozšířenějším kočičím plemenem ve světě je bezesporu perská dlouhosrstá kočka. Mimo jiné pro její velmi vyrovnanou a přítulnou povahu. Péče o její srst je ale dosti náročná.
Strávit několik dní mimo civilizaci - v lese, na hřebenech hor - daleko od ruchu měst, v divoké přírodě a ideálně se svým psem. Pomyslný návrat k přírodě je trendem, který se nevyhnul ani světu domácích mazlíčků. Co je ale vlastně na divočině tak...
Rozhodnutí pořídit si domácího mazlíčka neznamená pouze koupit mu potřebné věci. Jedná se o změnu v chodu celé rodiny a jejího denního rytmu. Musíme počítat s tím, že každé zvíře má svá specifika a je jedinečné, proto bychom měli mít na paměti, že mu...
Možná si říkáte, že naše země je malá, ne tak bohatá na přírodu nebo hory jako u našich sousedů. Přesto se u nás ale před nedávnem konal už 22. ročník Šediváčkova longu - jednoho z nejtěžších závodů psích spřežení na dlouhé vzdálenosti v Evropě. Víte,...
Je jistě bez pochyb, že labrador patří mezi ta nejznámější a nejoblíbenější psí plemena. Může za to jeho mimořádná všestrannost, přizpůsobivost, inteligence a oddanost. Podobně jako britská krátkosrstá kočka tak dokáže být i labradorský retrívr...
I u jednotlivých hlodavců najdme plemena, která jsou u chovatelů více oblíbená. Jedním takovým je americký teddy, typický svou zvláštní strukturou srsti, která mu propůjčuje vzhled plyšového medvídka.
Britská krátkosrstá kočka je bezesporu tím nejoblíbenějším kočičím plemenem nejen u nás, ale i ve zbytku Evropy. Může za to nejen její vzhled malého plyšového medvídka, ale i mírná bezproblémová povaha.
