Podle této krásné majestátní kočky, se dnes jmenuje zbarvení srsti a jde o jediné domestikované plemeno, které se nebojí vody, dokonce i dobře plave. Má zvláštní, poměrně komplikovaný charakter a na člověku bývá velmi závislá.
Turecká kočka van je plemeno přírodní, vyvinulo se tedy samo bez zásahu člověka. Došlo k tomu, jak už název vypovídá, v Turecku, na úpatí hory Ararat – konkrétněji v téměř izolované oblasti, kolem jezera Van. Jak se sem tyto kočky dostaly, o tom se historie nezmiňuje. Spekuluje se o tom, že by to mohli být potomci polodlouhosrstých čínských koček, které sem doputovaly po hedvábné stezce.
Nicméně do Evropy, byly první turecké kočky, dovezeny roku 1955, kdy dvě přítelkyně navštívily tuto oblast a zdejší divoké polodlouhosrsté kočky, je naprosto ohromily. Není divu, jsou to stvoření opravdu krásná a elegantní, s velmi zvláštním zbarvením – mají dva fleky na hlavě a stejně zbarvený ocas. Jedna ze společnic, dvě kočky odchytila a odvezla je s sebou domů do Anglie. Šlo o pár převážně bílého zbarvení, s charakteristickými červenými skvrnami. Společně s dalšími, později dovezenými, kočkami od jezera Van, založily chov Tureckých koček van v Evropě. Roku 1971 už bylo plemeno uznáno v Anglii i v Evropě.
Tyto kočky mají poměrně zvláštní náturu, a pokud člověk s kočkami nemá moc velkou zkušenost, může mu jejich chování připadat nepředvídatelné. Proto jejich chov není zcela vhodný pro začátečníky. Turecké kočky van bývají velmi zaměřené na člověka, ovšem pokud se k nim v jejich očích budete chovat nelaskavě, dají vám to razantně najevo. Člověk, který se v kočkách dobře vyzná, dokáže vždy z držení těla chlupáče vyčíst, co se mu zrovna honí hlavou. Zkušenosti jsou k jejich chovu potřeba i z důvodu, že klid a vyrovnanost jim rozhodně nejsou vlastní.
Turecká kočka van mívá sklon velmi silně přilnout k jedné osobě, které pak projevuje svoji veškerou lásku a náklonnost. Pokud jsou v domácnosti další lidští obyvatelé, jejich společnost bude sice taky vyhledávat, projevy lásky si ale schová jen pro toho jednoho vyvoleného.
Dobrých vlastností nemá toto plemeno pomálu. Jsou to kočky aktivní, rády si hrají a loví. Nechybí jim ani notná dávka odvahy. Nezaleknou se jako většina ostatních koček ani vody. Naopak se mezi nimi najdou i takové, které ji dokonce vyhledávají a plavou nejen za kořistí, ale i pro radost.
Setkali jste se už s tímto poměrně vzácným a komplikovaným plemenem? I když jeho chov nese svá úskalí, není pochyb o tom, že stojí za to.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
