Podle této krásné majestátní kočky, se dnes jmenuje zbarvení srsti a jde o jediné domestikované plemeno, které se nebojí vody, dokonce i dobře plave. Má zvláštní, poměrně komplikovaný charakter a na člověku bývá velmi závislá.
Turecká kočka van je plemeno přírodní, vyvinulo se tedy samo bez zásahu člověka. Došlo k tomu, jak už název vypovídá, v Turecku, na úpatí hory Ararat – konkrétněji v téměř izolované oblasti, kolem jezera Van. Jak se sem tyto kočky dostaly, o tom se historie nezmiňuje. Spekuluje se o tom, že by to mohli být potomci polodlouhosrstých čínských koček, které sem doputovaly po hedvábné stezce.
Nicméně do Evropy, byly první turecké kočky, dovezeny roku 1955, kdy dvě přítelkyně navštívily tuto oblast a zdejší divoké polodlouhosrsté kočky, je naprosto ohromily. Není divu, jsou to stvoření opravdu krásná a elegantní, s velmi zvláštním zbarvením – mají dva fleky na hlavě a stejně zbarvený ocas. Jedna ze společnic, dvě kočky odchytila a odvezla je s sebou domů do Anglie. Šlo o pár převážně bílého zbarvení, s charakteristickými červenými skvrnami. Společně s dalšími, později dovezenými, kočkami od jezera Van, založily chov Tureckých koček van v Evropě. Roku 1971 už bylo plemeno uznáno v Anglii i v Evropě.
Tyto kočky mají poměrně zvláštní náturu, a pokud člověk s kočkami nemá moc velkou zkušenost, může mu jejich chování připadat nepředvídatelné. Proto jejich chov není zcela vhodný pro začátečníky. Turecké kočky van bývají velmi zaměřené na člověka, ovšem pokud se k nim v jejich očích budete chovat nelaskavě, dají vám to razantně najevo. Člověk, který se v kočkách dobře vyzná, dokáže vždy z držení těla chlupáče vyčíst, co se mu zrovna honí hlavou. Zkušenosti jsou k jejich chovu potřeba i z důvodu, že klid a vyrovnanost jim rozhodně nejsou vlastní.
Turecká kočka van mívá sklon velmi silně přilnout k jedné osobě, které pak projevuje svoji veškerou lásku a náklonnost. Pokud jsou v domácnosti další lidští obyvatelé, jejich společnost bude sice taky vyhledávat, projevy lásky si ale schová jen pro toho jednoho vyvoleného.
Dobrých vlastností nemá toto plemeno pomálu. Jsou to kočky aktivní, rády si hrají a loví. Nechybí jim ani notná dávka odvahy. Nezaleknou se jako většina ostatních koček ani vody. Naopak se mezi nimi najdou i takové, které ji dokonce vyhledávají a plavou nejen za kořistí, ale i pro radost.
Setkali jste se už s tímto poměrně vzácným a komplikovaným plemenem? I když jeho chov nese svá úskalí, není pochyb o tom, že stojí za to.
Psi si podzim vychutnávají, ať už se válí v listí nebo v blátě. Jejich majitelé si ho užívají o poznání méně – po příchodu z procházky je dost často místo pohodičky s nohama nahoře čeká koupání, sušení a v některých případech i trocha zápasení. Pokud...
„Bude z něj ohromný pes, tak musí hodně jíst a hodně běhat.“ To si řekne nejeden čerstvý majitel velkého plemene. Opak je ale pravdou.
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Není ani tak hrozné, když vám pes zmokne, jako když zůstane mokrý. Na možná rizika jsem se zeptala MVDr. Jana Šímy.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
I malí psi se dají vycvičit. Nepodceňujte je, důvěřujte jim, nebuďte úzkostliví, zkrátka jim dopřejte plnohodnotný společenský život.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
