Spousta z nás má esenciální oleje v oblibě, ať už jen kvůli vůni, nebo jejich léčivým účinkům. Aromalampu či difuzér má doma každý druhý. Víte ale, jaké účinky mají tyto vonné látky na vaše kočky, a že jim mohou vážně uškodit?
Pokud chceme éterické oleje (EO) používat zodpovědně, měli bychom si předem zjistit bezpečnost jejich užití. Kočky jsou součástí naší rodiny, a proto bychom na ně neměli zapomínat ani jako na součást našeho životního prostředí. Esenciální oleje mohou při špatném používání uškodit nejen nám lidem, ale také - a dokonce o dost více - kočkám, které jsou k nim daleko náchylnější. Jsme přeci jen jejich strážci a pečovatelé, proto je na nás, abychom jim zajistili zdravé prostředí k životu, což se zdaleka netýká jen kvalitní stravy či dostatku pozornosti.
Důvodem, proč kočkám éterické oleje vadí, je skutečnost, že postrádají enzymy, které tyto oleje rozkládají. Jde zejména o důležitý enzym zodpovědný za detoxikaci jater glukuronosyltransferázu. Jejich játra a ledviny tak nedokážou určité látky EO syntetizovat. Díky omezenému metabolismu je proto použití aromaterapie u koček velmi omezené. Vystavení kočky esenciálním olejům pak může způsobit toxickou reakci viditelnou i na krevních testech. Může také dojít k otravě, těžkému poškození jater, ledvin, nebo neurotoxickému působení.
Nepleťte se. Jen proto, že jsou esenciální oleje přírodními složkami, nedělá to z nich zdravé nebo dokonce automaticky prospěšné látky. Bezpečnost použití každého éterického oleje je založena na obsažených biochemických složkách a stejně tak se liší i toxické reakce na něj. Navíc zvířecí aromaterapie se od té lidské liší a má vlastní bezpečnostní opatření. Mezi pro kočky toxické EO patří citron a tea tree, mentol a eukalyptus je považován za škodlivý (hrozí poškození jater). Mezi nejběžnější potenciálně škodlivé EO patří i borovice, bříza, máta, skořice, hřebíček, citrusy, tymián, oregano, levandule nebo ylang ylang. Riziko samozřejmě souvisí taktéž s kvalitou oleje, koncentrací a způsobem kontaktu.
Jaké mohou být symptomy toxické reakce na tyto látky? Všimnout si můžete jedné nebo více z následujících reakcí a nemusí se vyskytnout neprodleně po kontaktu:
Vyhněte se proto jakéhokoli vnitřního užití EO kočkou. Pozor i například na olizování vašich rukou po jeho použití. Stejně tak i kontaktu s kůží (platí i pro používání v čistících prostředcích např. na podlahy, kde hrozí kontaminace kůže i vnitřní užití následným olizováním tlapek). Váš kočičí mazel by neměl být ani v místnosti s difuzérem, jelikož se tak váš kočičí přítel dostává do styku s chemickými složkami silic (nejenže je vdechuje, ale ulpívají i na kůži/srsti). Případně, pokud i přesto chcete difuzér za přítomnosti kočky použít, měla by být místnost dobře větraná a kočka by měla mít možnost ji opustit. Lepší volbou je ovšem osobní difuzér, aromaterapeutické šperky nebo místní aplikace pro vlastní potřebu.
A nemyslete si, že kočka opustí vždy místnost sama, pokud by jí vůně vadila. Může ji zrovna zajímat aktuální dění v místnosti, může zkoumat nový pach, může ji zaujmout světlo difuzéru nebo vycházející pára z něj atd.
Dobrou zprávou je, že existuje několik alternativ k esenciálním olejům, které můžete omezeně používat i ve společnosti svých kočičích parťáků. Patří mezi ně květinové vody (hydrosoly známé také jako hydroláty) a bachovy esence. Hydrosoly jsou naproti éterickým olejům rozpustné ve vodě a lze je u koček použít (zředěné) i k ošetření malých povrchových ran, jako je absces, zánět nebo svědění. K tomu se hodí hydrosol levandulový, heřmánkový nebo měsíčkový. Doporučuje se k tomu roztok zředěný s vodou 1:7.
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
