Adopce psího seniora: I naši starší psí přátelé potřebují domov a lásku
Každý zbožňuje štěňata. Kdo by je nemiloval, že? Jsou roztomilá, hravá a plná energie. Velmi často ale přehlížíme smutný fakt, že útulky jsou plné starších psích chlupáčů, kteří stejně tak jako ty malé psí kuličky čekají na svůj nový domov a pána, kterému by mohli být věrnými parťáky.
Adopce psího seniora může takovému pejskovi zachránit život. I oni potřebují stabilní zázemí a lásku, které jim i ten nejlepší útulek bohužel nikdy v plné míře nemůže poskytnout. Přesto většina lidí, kteří uvažují o adopci, se automaticky poohlíží po štěněti nebo alespoň mladém psovi.
Se psími seniory intuitivně spojujeme celou řadu předsudků. Bojíme se náročnější péče i toho, že bychom se po krátké době museli opět loučit. Přesto jsou útulky plné zdravých a aktivních psích seniorů (podle řady veterinářů mluvíme o pejskovi jako o seniorovi od pátého až sedmého roku věku - samozřejmě záleží na velikosti).
Úplně stejně jsem to měla já, když jsem poprvé adoptovala pejska z útulku. Vybrala jsem si štěně. Teď přemýšlím, že bych udělala dobrý skutek a rozšířila smečku.
Pokusila jsem se proto sepsat několik výhod, proč se vyplatí adoptovat staršího psa. Většina zkušeností s adopcí starších pejsků totiž potvrzuje, že vám budou úplně stejně skvělými domácími mazlíky a parťáky jako pejsci mladší.
Starší psi nejsou nezbytně "problémovými", jak si mnozí myslí. Může jít o pejsky, které odložil majitel, který nebyl z mnoha různých důvodů (změna zdravotního stavu nebo obecně životních podmínek, nový přírůstek do rodiny, alergie některého z členů v domácnosti, ale i prostá nezkušenost apod.) schopný si jej ponechat.
Starší psi obvykle znají základní povely. Vy tak ušetříte čas i energii, které byste jinak museli věnovat výcviku štěněte nebo mladého psa. Zároveň ale neplatí rčení “starého psa novým kouskům nenaučíš”. Pokud je pejsek v dobré psychické i fyzické kondici, je schopný učit se celý život.
Starší psi jsou obecně mnohem klidnější. Jsou skvělí k dětem. Nemají zuby ostré jako jehličky, které mívají štěňata, nebudou vás budit uprostřed noci, že chtějí balonek nebo čůrat a nebudou vám okusovat nábytek.
Starší psi jsou věrní a oddaní parťáci do pohody i nepohody. Sami už si zažili své a jen tak je něco nerozhodí. Můžete s nimi jít na procházku i bez vodítka. Budou si vás hlídat a jen tak si někam neodběhnou.
Přijetím staršího pejska do rodiny mu neposkytujete jen lepší život, v některých případech jej můžete také ušetřit před možným předčasným utracením. I když toto je opravdu extrémní příklad a spíše známý ze zahraničí než z Česka.
Určitě je zde i řada nevýhod, o kterých se asi nemusím rozepisovat. Ale o tom dnešní článek nebyl. Všichni, kteří někdy pejska měli, vědí, že psí stáří není jednoduché, stejně jako to lidské. Přesto každý krásný okamžik se psím parťákem jistě bude stát za to.
Máte takovou nějakou zkušenost s adopcí psího seniora? Jaké další důvody pro osvojení staršího pejska vás napadají?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...