Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Každý zbožňuje štěňata. Kdo by je nemiloval, že? Jsou roztomilá, hravá a plná energie. Velmi často ale přehlížíme smutný fakt, že útulky jsou plné starších psích chlupáčů, kteří stejně tak jako ty malé psí kuličky čekají na svůj nový domov a pána, kterému by mohli být věrnými parťáky.
Adopce psího seniora může takovému pejskovi zachránit život. I oni potřebují stabilní zázemí a lásku, které jim i ten nejlepší útulek bohužel nikdy v plné míře nemůže poskytnout. Přesto většina lidí, kteří uvažují o adopci, se automaticky poohlíží po štěněti nebo alespoň mladém psovi.
Se psími seniory intuitivně spojujeme celou řadu předsudků. Bojíme se náročnější péče i toho, že bychom se po krátké době museli opět loučit. Přesto jsou útulky plné zdravých a aktivních psích seniorů (podle řady veterinářů mluvíme o pejskovi jako o seniorovi od pátého až sedmého roku věku - samozřejmě záleží na velikosti).
Úplně stejně jsem to měla já, když jsem poprvé adoptovala pejska z útulku. Vybrala jsem si štěně. Teď přemýšlím, že bych udělala dobrý skutek a rozšířila smečku.
Pokusila jsem se proto sepsat několik výhod, proč se vyplatí adoptovat staršího psa. Většina zkušeností s adopcí starších pejsků totiž potvrzuje, že vám budou úplně stejně skvělými domácími mazlíky a parťáky jako pejsci mladší.
Určitě je zde i řada nevýhod, o kterých se asi nemusím rozepisovat. Ale o tom dnešní článek nebyl. Všichni, kteří někdy pejska měli, vědí, že psí stáří není jednoduché, stejně jako to lidské. Přesto každý krásný okamžik se psím parťákem jistě bude stát za to.
Máte takovou nějakou zkušenost s adopcí psího seniora? Jaké další důvody pro osvojení staršího pejska vás napadají?
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...