20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Máte také své psí hrdiny? Tím mým je bezpochyby pes Artur, jehož příběh mě nedávno naprosto dojal. Artur musel urazit 430 mil, aby našel nový lepší domov. V Ekvádoru, odkud původně pochází, narazil na Mikaela Lindorda, který ještě tou dobou netušil, že se brzo stane Arturovým novým páníčkem. Mikael se tehdy ve Střední Americe účastnil jednoho z nejextremnějších adrenalinových závodů světa.
Tým švédských atletů, z nichž jedním je i Mikael Lindord, se pravidelně vydává poměřit své síly s ostatními dobrodruhy na jeden z nejnáročnějších závodů světa - the Adventure Racing World Championship. Když se Mikael se svými přáteli uprostřed amazonského pralesa, kde se závod odehrává, zastavili, aby se posilnili na další část treku, připojil se k nim nenápadný psí chlupáč.
Mikael se nad psím stvořením, které podle jeho slov vypadalo dost zbídačeně, slitoval a rozdělil se s ním o část svých zásob. Od té doby se už švédský tým pejska nezbavil :). Artur se nenechal odradit ani tím, co jej na cestě se závodníky amazonskou divočinou čekalo. Ti se prý báli především o jeho bezpečnost. Přeci jen organizátoři se psími účastníky při plánování trasy nepočítali a závodníky varovali, ať si to raději rozmyslí.
Adventure Racing, což bychom do češtiny mohli volně přeložit jako adrenalinové závodění, jsou druhem extrémního sportu, který kombinuje horolezectví, pěší turistiku, jízdu na horském kole a kajaku. To vše se odehrává během několika dní. Světové šampionáty, které se konají pravidelně v Ekvádoru, pokrývají tři geograficky odlišné regiony - Andy, Pacifik a Amazonský prales. Artur se se závodníky do jednotlivých úkolů vrhal bez zaváhání, plaval s nimi vedle kajaků, brodil se bahnem, šplhal do strmých kopců.
V jeden okamžik se závodníci rozhodli, že už Artura nemohou vzít dále. Nechali mu na břehu obsah dvou konzerv a vydali se na řeku. Artur se ale za nimi rozeběhl a začal plavat. Když to Mikael viděl, nevydržel to a psa vytáhl k sobě na kajak. Sklidil obrovské ovace od všech přihlížejících fanoušků. Od té doby bylo rozhodnuto a Artur se stal plnohodnotným pátým členem týmu a spolu se Švédy extrémní závod dokončil.
Nezdolný psí chlupáč si absolvováním 430 mil dlouhého treku vysloužil titul nejextrémnějšího psího závodníka světa. Alespoň v očích švédského týmu. Jeho výkon udělal na Mikaela takový dojem, že se rozhodl jej adoptovat a převézt do Švédska. Aby Mikael ekvádorského nalezence mohl do své země přestěhovat, musel požádat švédské ministerstvo zemědělství o výjimku. To jeho přání nakonec vyhovělo.
Pro Artura se tak šťastně uzavřela jedna kapitola života a započala se zcela nová. Ochutnávku z toho, jak celý tým nadšení z Arturovy adopce prožíval, najdete na fun page švédských atletů, kteří si říkají Team Peak Performance.
Příběh se odehrál v roce 2014.
A jaký zvláštní psí příběh zaujal v poslední době vás?
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...