20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
O psích hrdinech uslyšíte celkem často, jsou ale i kočky, které riskovaly vlastní životy, nebo se jinak zasadily o to, aby někoho zachránily. Ať už vlastní koťata, psí parťáky, nebo lidské členy rodiny. Podívejte se na pár takových příběhů.
I kočky dokážou být hrdinkami, dávat vlastní život všanc, aby někoho zachránily před riskantními a život ohrožujícími situacemi. První kočičí hrdinkou, kterou vám představím, je Scarlett. Ta projevila hrdinství v té nejpřirozenější podobě - zachránila svá koťata. Vynosila je z hořícího domu, nehledě na nebezpečí a vlastní zranění, které přitom utrpěla. I přes obrovský žár a popáleniny se do ohně vracela, dokud do bezpečí neodnesla i svého posledního potomka. Hasiči uvedli, že se dotkla čenichu každého z nich, aby se ujistila, že jsou naživu a v pořádku, a poté se okamžitě zhroutila z bolesti a vyčerpání. Scarlett se povedlo ze zranění zcela zotavit a mohla o svá koťata dále pečovat.
Dalším hrdinou je kocour Sammy, který zachránil svého psího parťáka Izzyho. Tento malý teriér byl napaden větším a mnohem silnějším psem. Sammy zpozoroval, že se nemůže dostat z jeho sevření, a rozhodl se mu běžet na pomoc. Dorážel na útočníka a snažil se získat jeho pozornost. To se mu podařilo, a když cizí pes začal honit Sammyho, bez problému mu utekl na první strom. Získal tak pro Izzyho čas dostat se do bezpečí a pravděpodobně mu tak i zachránil život. Poranění psa totiž byla velmi vážná a rozsáhlá, mimo jiné měl propíchnuté břicho a svalové trauma.
Dalšího hrdinu možná znáte. Z videa, ve kterém účinkuje, se stal viral. Čtyřletý chlapeček jezdil na kole před svým domem, když na něj zaútočil sousedovic pes a z kola ho stáhl. Kočka chlapcovy rodiny Tara to zpozorovala a okamžitě se mu rozběhla na pomoc. Odstrčila psa od chlapce vlastním tělem. Další, kdo se k chlapci dostal, byla jeho matka. Nebýt však pohotového zásahu Tary, mohl hoch vyváznout hůře než “jen” s deseti stehy. Podle rodiny byla Tara kočka bez domova, kterou adoptovali před šesti lety. Povahou byla prý velmi mírná a klidná, přesto dokázala takto pohotově zasáhnout.
Opravdovým hrdinou a inspirací pro ostatní je také kocourek Homér. Jeho příběh začal v ulicích Miami, kde se tento černý kocourek potuloval - vyhublý a s ošklivou oční infekcí. Nějaká dobrá duše ho odvezla na veterinu, kde mu musela být očička vyndána. Naštěstí pro něj se mu ale podařilo najít domov a zachránkyni, která ho milovala celým svým srdcem. Rozhodla se ho pojmenovat po známém řeckém básníkovi, který byl také slepý.
Jednou v noci majitelku Gwen Cooper probudil strašný kvílivý zvuk. Vstala a uviděla, jak Homér vrčí na vetřelce, který stál v její ložnici. Kocour na něj skočil a nechtěl ho přestat kousat a škrábat, až nakonec útočník utekl. Tak Homér zachránil svou majitelku stejně, jako předtím ona zachránila jeho. Homérův příběh inspiroval mnoho lidí, aby dali slepým koťátkům šanci. Díky tomu se jejich adopce zvýšila.
Svou majitelku zachránila i kočička Charley. Sedmačtyřicetiletá Susan trpěla cukrovkou a jednou v noci zkolabovala v koupelně v důsledku hypoglykemického záchvatu. Zhroutila se, zatímco všichni spali. Nikdo ji tak neslyšel, až na Charley. Kočička věděla, že je něco špatně, běžela tedy do ložnice, kde olizovala a tlapkala na tvář Kevina, Susanina manžela, dokud ho neprobudila. Poté ho odvedla přímo do koupelny. Právě včas, aby mohl manželce píchnout inzulin a zachránit jí život.
Za svoji záchranu vděčí kočce i Amy. Měla ve zvyku chodit si hrát s kočkami do útulku Humane Society shelter. Při jedné obvyklé návštěvě, ač to neměla v plánu, adoptovala dvě kočičky. Naštěstí pro ni, protože jedna z nich - Pudink - ji ještě ten den zachránila život. Amy dostala ve spánku diabetický záchvat. Pudink si uvědomil, že se něco děje, a začal jí skákat na hrudníku nahoru a dolů, dokud ji neprobudil. To se mu sice povedlo, Amy ale přesto neměla síly přivolat na pomoc syna, který spal ve vedlejší místnosti. Kocourek tedy vyrazil do jeho pokoje a skočil na něj, aby ho probudil. Syn tak mohl matce poskytnout lékařskou pomoc, kterou potřebovala. Amy si uvědomila, jaký potenciál Pudink má, a přihlásila ho jako terapeutické zvíře.
Poslední hrdinkou pro dnešek je Pwditat. Tuto opuštěnou kočičku přijala rodina s pejskem Terfelem, který nějaký čas předtím oslepl. Měl problém se tomuto novému stavu přizpůsobit, pořád narážel do zdí a do nábytku, začal se bát domu a přestal se hýbat. To se změnilo s příchodem Pwditat. Kočička našla skvělý způsob, jak se rodině odvděčit za domov, a stala se Terfelovým průvodcem. Navigovala ho po domě i na zahradě, brzy se stali nejlepšími přáteli a nerozlučnou dvojkou.
Máte i vy doma, nebo alespoň znáte nějakého kočičího hrdinu? Podělte se s námi o jejich příběhy!
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...