Tato chlupatá plyšová kulička připomínající plyšového medvídka je oblíbeným malým plemenem u nás i ve světě. Krom vzhledu za to může jistě i jejich milá a přátelská povaha. Nespleťte si ho ale s německým trpasličím špicem!
Pokud máte rádi malé psi, bude pro vás jednoduché si pomeraniana zamilovat. Nejen, že vypadá jako živý plyšový medvídek s milou tváří a pohledem, zapůsobí na vás jistě i svou povahou. Do společenských plemen patří totiž zcela oprávněně, krom svého společenského založení je i velmi milý, veselý a hravý. Jde o silného extroverta, který ovšem má svou důstojnost. Ačkoli ovšem bývají pomeraniani přizpůsobiví, mají sklony k dominanci a na ostatní psi tak mohou být i agresivní.
Pomeranian se jako společník jinak hodí pro lenochy i sportovce. Dokáže celý den prolenošit na gauči, rád ale tráví čas i venku a levou zadní zvládne i celodenní výlet. Kupodivu, přes svůj malý vzrůst, dokáží být pomeraniani i dobrými hlídači. Zatímco ke svým lidem se chovají velmi láskyplně, nezvaní hosté se střetnou s agresí a hlasitým štěkotem. Navíc jsou to ostražití psi, kteří pečlivě sledují svoje okolí. Pro svou inteligenci jsou dobří i ve výchově a výcviku.
Vynikají ovšem ale i v tom, že umějí dostat od svých majitelů vše, co si zamanou, čímž většinou bývá jejich pozornost. Hodně pozornosti si vyžaduje i jejich hustá dlouhá srst, kterou je třeba denně kartáčovat a jednou za měsíc nebo dva zastřihávat.
Tito psi původem z Pomořanska (oblast dnešního pomezí severního Německa a Polska) byli původně využívání jako pastevečtí psi, ačkoli se dnes řadí do trpasličích plemen. Za svou popularitu vděčí především královně Viktorii, která je chovala ve velké oblibě a prý se zasadila i o jejich miniaturizaci. Cílem bylo dosáhnout co nejmenšího a nejchlupatějšího psa, a tak dnes dosahují jen polovičního vzrůstu.
Tento kompaktní elegantní psík dorůstající váhy kolem dvou kil dokáže být skvělým společníkem, se kterým si užijete spoustu legrace. Pro svou urputnost a agresi ale není zcela vhodný pro začátečníky v chovu psů. Klínovitý tvar hlavy spolu s tlamou propůjčuje pomeranianovi liščí vzhled, což se do určité části zrcadlí i v jeho povaze. Důkazem je i jejich vysoce inteligentní výraz.
Patříte mezi ty, které pomeraniani uhranuli? Dokážete říct, jestli vás dostal jejich roztomilý vzhled, anebo zábavná povaha?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
