Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Vlastně nejde o nic šokujícího. Jistě jste si všimli, že všechna domestikovaná zvířata se od svých divokých příbuzných liší alespoň jedním z následujících znaků (psi dokonce všemi): zavěšené uši, menší zuby, kratší nebo zakroucený ocas, světlejší, flekatější, nadýchanější srst a také menší mozek. Těmito vzhledovými vlastnostmi lze popsat domestikační syndrom u zvířat (u rostlin o něm mluvíme také, ale to sem nepatří).
Adam Wilkins a jeho kolegové z Institutu pokročilých studií v jihoafrickém Stellenbochu přišli s myšlenkou, že domestikace souvisí s neurální lištou. Jinými slovy – to, jak si lidé vybírali zvířata k domestikaci, změnilo vývoj migrující populace buněk, která vzniká v embryonálním stádiu vývoje obratlovců. Nové tkáně vlastní jen obratlovcům se vytvářejí na základě buněčných typů, které neurální lišta hojně poskytuje. Ovlivňuje nejen vývoj hlavy, zubů, uší nebo pigmentových buněk, ale i některých hormonálních žláz, nervů a částí předního mozku.
To znamená, že ačkoli byla zvířata vybírána na základě povahových vlastností, jejich domestikovaný druh nakonec získal i trochu jiný vzhled. Dokazuje to například experiment, který provedl koncem 50. let 20. století Rus Dmitry Belyaev. Snažil se dokázat, že klidná povaha psů není výsledkem soužití s lidmi, mazlení a krmení, ale že je přirozeně zakódovaná už v jejich genech. Jeho cílem bylo zopakovat domestikaci psa, ale tentokrát nahradit vlka liškou. Z každé generace divokých lišek si k dalšímu chovu vybral jen ty nejméně agresivní jedince. Po 20 generacích (asi 25 letech) získal šelmy tak přítulné, že se daly chovat jako domácí mazlíčci. Během této neskutečně krátké doby se ale vytratila divokost i z jejich vzhledu. Zkrátil se jim čenich, zmenšily se zuby, uši některých změkly a svěsily se, ocas se sem tam zakroutil a srst změnila barvu na méně žádoucí (pro farmáře živící se prodejem liščích kožichů žádná dobrá zpráva).
Snad vás tedy potěší, že naši psi a kočky jsou potomci těch nejhodnějších jedinců. Jsou to zkrátka dobráci od kosti, a nejen ti s plandavýma ušima :)
Zdroje:
http://www.iflscience.com/plants-and-animals/why-so-many-domesticated-mammals-have-floppy-ears
https://web.natur.cuni.cz/zoologie/vertebrata/staff/Cerny/projects/BP-Stundl-2011.pdf
Můj pes sice není hluchý, ale dokáže absenci sluchu velmi mistrně předstírat. Jakmile ale zašustím pytlíkem s pamlsky, tak slyší výborně. Někteří pejsci ale bohužel neslyší ani šustění pytlíku s pochoutkami, protože jsou skutečně hluší. Dá se takový...
První a zcela základní otázka zní – proč? Jestliže chcete svému psovi pořídit čtyřnohého parťáka proto, špatně snáší pobyt sám doma, nemusí se to vůbec vyplatit. Lehce se totiž může stát, že místo jednoho stresovaného a naříkajícího pejska, budete mít...
Život se psem ve městě má mnoho nástrah. Jednou z nich je bezpochyby pohyb přes silnici a v její blízkosti. Nemusí se však jednat jen o frekventovanou silnici ve větším městě. I na venkovské cestě vás a vašeho psa může překvapit nečekaný automobilový...
Jedním z nejčastěji skloňovaných kroků v souvislosti s výchovou štěněte je bezpochyby jeho socializace. Každý, kdo si domů přinesl malinkého chlupáče, o tom určitě už něco slyšel. A kdyby náhodou ne, měl by ho hned při první návštěvě poučit veterinář....
Všude se povalující kaštany a spadané listí, to moji chlupáči milují. S kaštany hrají něco jako psí fotbal a listí honí sem a tam, jak si s ním vítr zrovna pohrává. Jenže podzim dovede i pěkně potrápit. Kýchání a kašlání se tak nemusí ozývat jen od...
Jedním ze způsobů, jak psi vyjadřují pocit osamělosti, je kňučení, štěkání a vytí. Říkají tím: “Jsem sám doma a mám strach, protože mě má smečka opustila”. Je to tedy určitá forma komunikace s vnějším světem, i když nemusí být zrovna všem sousedům...
Jako nadšení pejskaři určitě znáte psí desatero, které se čas od času v různých obměnách objevuje na pejskařských webech. První věta tohoto desatera zní “ Můj život trvá deset až patnáct let. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek. Pamatuj. Ty sis mě...
Už jste také na procházce s vaším chlupáčem potkali páníčky držící v rukou něco, co připomínalo dálkové klíče od auta? Jedná se o klikery, zajímavou výcvikovou pomůcku pro psy. Ta slibuje naučit povely, které by pro ně jinak byly nepochopitelné. Jak?...
Bolavá záda netrápí jen nás dvounožce, ale i naše čtyřnohé zvířecí kamarády. A za bolestmi se nemusí skrývat jen páteř, někdy stačí jen špatně namáhaný kloub. Nedávno jsem doslechla o jemné a šetrné terapeutické metodě, která může pomoct i zvířatům.
Zatím máme za okny jen deštivo, ale nebude to dlouho trvat a začnou pravé podzimní plískanice. A to bývá počasí, že by jeden ani psa nevyhnal. Naši chlupáči to můžou jednohlasně potvrdit.
Jestliže máte kočku, která se může volně pohybovat venku, a není to kočka takzvaně bytová, možná už jste se bohužel s případem otravy setkali. Občas se totiž stává, že venkovní kočky chytí živou myš, která ale před tím sežrala jed na hlodavce.
Pes je od přírody zvíře smečkové. Domestikací se z něj stal tvor společenský, neustále obklopený člověkem. Neznám v podstatě žádného psa, který by byl nadšený, že zůstává doma sám. Samota v nich vyvolává strach, protože mají geneticky zafixované, že...
