Někdy jsou nazýváni „mazlíčci do kapsy“, a to především kvůli jejich malé velikosti. Mezi oblíbené hlodavce doma i ve světě bezpochyby patří křečci syrští, kteří jsou typičtí svou zlatou barvou srsti a její saténovou strukturou.
Křeček zlatý, pro svůj vzhled někdy označovaný jako křeček-medvídek, byl poprvé odchycen před necelým stoletím zoology v Sýrii. Odtud pochází také jeho druhé označení - křeček syrský. Za tu dobu se stal vyhledávaným mazlíkem po celém světě.
Lidé nejen v Česku, ale i v zahraničí si jej oblíbili zejména pro jeho roztomilý kukuč. Oči křečka zlatého připomínají dva malé černohnědé korálky, které doplňuje malinký růžový čumáček. Ten, kdo tento druh křečka někdy choval, ví, že je těžké tomuto pohledu odolat.
Vedle jejich přátelské povahy chovatelé často zdůrazňují i jejich saténovou srst. Nejrůznější barvy a typy srsti u tohoto druhu můžeme dnes pozorovat hlavně díky časté příbuzenské plemenitbě. Typická je ale zejména její hebkost, jež je přirovnávána k saténu.
Většina jedinců křečka zlatého je dlouhosrstá, což mimo jiné znamená to, že se nedokáže starat o svůj kožíšek a potřebuje vaši pomoc. Dobré zdraví poznáte nejen podle jemné, ale také velmi husté srsti, a to včetně oblasti kolem bříška.
Charakteristické jsou pro něj, stejně jako například pro „džungaráka“ a další druhy těchto malinkých hlodavců, nafouklé tváře - lícní torby, kam si rádi ukládají zrní. Do tváří jsou schopní pojmout zrní a semínka v objemu poloviny své váhy.
Tento druh křečka dorůstá v dospělosti až 18 centimetrů a jeho váha se pohybuje okolo necelých 200 gramů. Vzrůstem patří spíše k větším zástupcům křečků. Například křečík Roborovského dorůstá přibližně poloviční délky.
I tak je křeček zlatý pěkný drobeček. Velmi dobře se hodí i k dětem, ačkoli vyžaduje opatrné zacházení. Velmi oblíbený je i proto, že je ze všech druhů křečků nejvíce snášenlivý a kontaktní. Dětem je vhodné pořídit ho zhruba v době, kdy dovrší osmi let a rozumí tomu, co péče obnáší.
Věkový průměr křečka zlatého je o něco nižší, dožívá se obvykle dvou až tří let. Nejvyšší zaznamenaný věk tohoto „křeččího medvídka“ jsou čtyři roky.
O tomto druhu byste měli určitě vědět i to, že je to křeček samotář. Zlatí křečci, kteří od mala vyrůstají ve větším počtu, bývají bojovnější povahy. Mnozí chovatelé jsou názoru, že pokud chceme předejít konfliktům mezi nimi, měli bychom je od sebe raději oddělit, a to zhruba v 10. týdnu jejich života
Pokud se pro toto plemeno rozhodnete, určitě neprohloupíte. Počítejte ovšem s tím, že i tento druh křečka bývá nejaktivnější hlavně v noci. A stejně jako jeho soukmenovci, i on je vášnivým ohlodávačem všeho, co se mu dostane pod zuby. Pro vaše i jeho bezpečí doporučuji dobře schovat a zabezpečit šňůry od různých spotřebičů a elektroniky :).
Máte zkušenost s tímto druhem křečka? Jaký rys na něm máte nejraději?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
