I u jednotlivých hlodavců najdme plemena, která jsou u chovatelů více oblíbená. Jedním takovým je americký teddy, typický svou zvláštní strukturou srsti, která mu propůjčuje vzhled plyšového medvídka.
Americký teddy je domestikovanou formou jihoamerického divokého morčete. Vyšlechtěn byl ve státě Kalifornie v 60. letech 20. století. Rychle se začal stávat oblíbeným po celé Americe a později i ve zbytku světa.
Má válcovitou postavu, velkou hlavu na krátkém krku a zaoblený zadek bez ocasu. Dorůstá 20 - 36 cm a jeho váha se obvykle pohybuje mezi 0,7 a 1,2 kg, dorůst ale může až do 1,8 kg.
Chovatelé si toto roztomilé plemeno vybírají především kvůli již zmíněné struktuře srsti. Ta roste kolmo od těla a nemá žádné pěšinky nebo víry. Je velmi hustá a elastická a neměla by přesahovat 3 cm. Na dotek je velmi příjemná a propůjčuje morčátku vzhled plyšového medvídka. K roztomilosti mu ještě pomáhají jasná, kulatá očka a klopená ouška.
Zajímavé je, že mláďata se rodí s vlnitou srstí, dokonce i vlnitými hmatovými chlupy. Především během prvního roku života pak několikrát přesrstí. Říká se, že s čím vlnitější srstí se morčátko narodí, tím kvalitnější srst pak v dospělosti bude mít.
Pokud se tedy pro toto plemeno rozhodnete, nejde si moc dobře mláďátko vybírat podle vzhledu. Jejich konečný vzhled se ukáže až po roce, někdy až roce a půl života. Někdy tedy může z ošklivého mladého morčátka vyrůst dokonalý krasavec.
Na kvalitu srsti ale krom genetiky působí i prostředí chovu, teplota, péče a skladba krmiva. Třeba v přílišném teple domova kožíšek měkne a řídne. Lépe se mu daří venku nebo v chladnějších podmínkách.
Barva srsti může být různá, i podle země původu a jejích standardů pro toto plemeno. Český standard vyžaduje syté barvy, které by neměly být vzájemně příliš promíchané (morče by mělo být jednobarevné až maximálně tříbarevné). Zvláště atraktivní jsou saténové barvy. Při nich jsou chlupy duté a tenčí. Srst tak odráží světlo, barva se zdá intenzivnější, tmavší a leskne se.
Dvě saténová morčata se ale nemají mezi sebou křížit, zpravidla je výsledkem úhyn mláďat. Teddy morčata se v minulosti křížila s rozetami kvůli získání tvrdší srsti s hladkými morčaty z důvodu zlepšení typu a barvy. Křížení s hladkými morčaty prý ale zmenšuje kvalitu srsti.
Povahou jde o velmi milá a klidná morčata. Jsou zvědavá a komunikativní, určitě se s nimi tedy nebudete nudit. Můžete je i sebe zabavit různými hrami a hlavolamy a jistě nepohrdnou ani pohlazením jejich plyšového kožíšku, jsou totiž i velmi mazlivá. Zpravidla ani jejich mláďata nebývají bázlivá.
O amerického teddyho je třeba pečovat. Krom pozornosti si péči vyžaduje i jeho hustá srst, ze které je třeba pravidelně vyčesávat odumřelé chlupy a nečistoty. Koupat by se ale měl co nejméně, kožíšek tím ztrácí na své kvalitě - přichází o tvrdost a elasticitu.
Toto plemeno je náchylné k plísním a lupům, proto by nemělo žít v příliš vlhkém prostředí. V letních měsících je také třeba dávat pozor na zapařování kožíšku.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
