Podle některých sociologů si člověk vypěstoval žárlivost ruku v ruce s vývojem vztahů ve společnosti, jak ji známe. Váže se výhradně na romantický nebo sexuální vztah dvou lidských bytostí. Proto někteří vědci tvrdí, že pes nežárlí, že jen přirovnáváme jeho chování k něčemu, co známe od sebe samých (tzv. dvojitý přenos). Dokonce se objevil názor, že žárlivost je pouhý sociální konstrukt, protože neexistuje ani ve všech lidských kulturách.
Podle některých sociologů si člověk vypěstoval žárlivost ruku v ruce s vývojem vztahů ve společnosti, jak ji známe. Váže se výhradně na romantický nebo sexuální vztah dvou lidských bytostí. Proto někteří vědci tvrdí, že pes nežárlí, že jen přirovnáváme jeho chování k něčemu, co známe od sebe samých (tzv. dvojitý přenos). Dokonce se objevil názor, že žárlivost je pouhý sociální konstrukt, protože neexistuje ani ve všech lidských kulturách.
Kulajda je naštěstí k většině psů lhostejná a ke spokojenosti jí stačí, když si jí nevšímají (nelíbí se jí snad jen to, když se nebezpečně přiblíží k její misce nebo si nárokují její granule). Ale znám pár psů – přesněji fenek – které ke svému pánovi nepustí ani člověka, natož pak jiné zvíře. Věřím, že vy také. Dobrá, můžeme to nazývat jinými slovy, když to bude vědě více po chuti, ale v principu se podle mě o žárlivost jedná. Jak jinak byste si kupříkladu vyložili výsledek následujícího experimentu?
Christine Harrisová z University of California se zabývala psí žárlivostí v nedávno publikované studii. Jako první provedla vědecký experiment zaměřující se na žárlivost u psů. Test byl obdobou stejně zaměřeného „pokusu“ prováděného s půlročními dětmi. Zúčastnilo se ho 36 psů spolu s pány a probíhal buď u nich doma, nebo v jiném jim dobře známém prostředí. Výzkumnice pořídila videozáznamy situací, v nichž páníčci své psy ignorují. V prvním případě věnují plnou pozornost vycpanému psovi, ve druhém halloweenské dýni – k oběma předmětům se majitel psa měl chovat jako k živému psovi, hladit je, nabízet psí dobroty apod. Trošku paní Harrisovou podezřívám, že vydlabanou dýni zvolila hlavně pro zábavu – musela být vyloženě psina pozorovat dospělé lidi, jak si povídají s kusem zeleniny a mazlí se s ním. Nicméně předstírání, že jde o skutečného psa, zabralo. Ve třetí zkoumané situaci si pejskař četl z hlučné dětské audioknihy.
To vše pozorovali dva nezávislí diváci a snažili se najít všechny možné projevy psí žárlivosti. Patří mezi ně šťouchání čumákem do pána, odstrkování potenciální konkurence, výjimečně i štěkání (na dýni a knihu štěkal jen jeden). Zvláštní je, že psa rozčílí daleko víc, když mu něco ukradne pozornost, kterou mu pán právě teď věnoval, než když se s dýní začne mazlit poté, co odloží knihu. Výsledná čísla jsou následující:
78 % psů se vnucovalo majiteli, když se věnoval vycpanému psovi
42 % psů negativně reagovalo, když si majitel hrál s vydlabanou dýní
30 % psů se snažilo dostat mezi vycpaného psa a svého majitele
86 % psů si nakonec vycpaného psa očichalo, jako by byl živý
„Naše zkoumání ukazuje, že psi nejen že jsou schopni projevovat žárlivé chování, ale také se snaží narušit vztah majitele a jejich rivala,“ říká Harrisová. „Nemůžeme mluvit o nějakém ryze subjektivním prožívání u psů, ale je zřejmé, že k žárlivosti je vede potřeba chránit důležité sociální vazby.“
Vidím to stejně - jde hlavně o sociální vazby. Na závěr už jen dodávám vyjádření odborníka z Britu, výživáře a zkušeného chovatele psů Martina Kváše:
„Můžeme tomu říkat žárlení, ale jde spíš o projev sociálního chování psů. Pes špatně snáší, když jeho pán přenese pozornost na druhého psa. Pro „opomenutého“ pejska je to signál přímého ohrožení jeho postavení ve smečce. Proto ta reakce - šťouchání do pána, snaha odstrčit druhého psa. Důvodem je především ochrana vazby daného psa k jedinci, kterého tento pes považuje za alfa samce. Pokud by ve jmenovaném pokusu na místě pána bylo např. jeho dítě, reakce psů by byly úplně jiné, nejspíše vůbec žádné. I taková pozorování existují. Psi mají od přírody silně zafixováno, že jejich protivník bude většinou vypadat jako pes. Proto i ve zmiňovaném pokusu psi reagovali především na atrapu psa, stejně jako na výstavách, kdy reagují na naše mluvící obrázky psů, zatímco dýně nebo knížka je nijak nevzrušovaly.“
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně: