Podle některých sociologů si člověk vypěstoval žárlivost ruku v ruce s vývojem vztahů ve společnosti, jak ji známe. Váže se výhradně na romantický nebo sexuální vztah dvou lidských bytostí. Proto někteří vědci tvrdí, že pes nežárlí, že jen přirovnáváme jeho chování k něčemu, co známe od sebe samých (tzv. dvojitý přenos). Dokonce se objevil názor, že žárlivost je pouhý sociální konstrukt, protože neexistuje ani ve všech lidských kulturách.
Podle některých sociologů si člověk vypěstoval žárlivost ruku v ruce s vývojem vztahů ve společnosti, jak ji známe. Váže se výhradně na romantický nebo sexuální vztah dvou lidských bytostí. Proto někteří vědci tvrdí, že pes nežárlí, že jen přirovnáváme jeho chování k něčemu, co známe od sebe samých (tzv. dvojitý přenos). Dokonce se objevil názor, že žárlivost je pouhý sociální konstrukt, protože neexistuje ani ve všech lidských kulturách.
Kulajda je naštěstí k většině psů lhostejná a ke spokojenosti jí stačí, když si jí nevšímají (nelíbí se jí snad jen to, když se nebezpečně přiblíží k její misce nebo si nárokují její granule). Ale znám pár psů – přesněji fenek – které ke svému pánovi nepustí ani člověka, natož pak jiné zvíře. Věřím, že vy také. Dobrá, můžeme to nazývat jinými slovy, když to bude vědě více po chuti, ale v principu se podle mě o žárlivost jedná. Jak jinak byste si kupříkladu vyložili výsledek následujícího experimentu?
Christine Harrisová z University of California se zabývala psí žárlivostí v nedávno publikované studii. Jako první provedla vědecký experiment zaměřující se na žárlivost u psů. Test byl obdobou stejně zaměřeného „pokusu“ prováděného s půlročními dětmi. Zúčastnilo se ho 36 psů spolu s pány a probíhal buď u nich doma, nebo v jiném jim dobře známém prostředí. Výzkumnice pořídila videozáznamy situací, v nichž páníčci své psy ignorují. V prvním případě věnují plnou pozornost vycpanému psovi, ve druhém halloweenské dýni – k oběma předmětům se majitel psa měl chovat jako k živému psovi, hladit je, nabízet psí dobroty apod. Trošku paní Harrisovou podezřívám, že vydlabanou dýni zvolila hlavně pro zábavu – musela být vyloženě psina pozorovat dospělé lidi, jak si povídají s kusem zeleniny a mazlí se s ním. Nicméně předstírání, že jde o skutečného psa, zabralo. Ve třetí zkoumané situaci si pejskař četl z hlučné dětské audioknihy.
To vše pozorovali dva nezávislí diváci a snažili se najít všechny možné projevy psí žárlivosti. Patří mezi ně šťouchání čumákem do pána, odstrkování potenciální konkurence, výjimečně i štěkání (na dýni a knihu štěkal jen jeden). Zvláštní je, že psa rozčílí daleko víc, když mu něco ukradne pozornost, kterou mu pán právě teď věnoval, než když se s dýní začne mazlit poté, co odloží knihu. Výsledná čísla jsou následující:
78 % psů se vnucovalo majiteli, když se věnoval vycpanému psovi
42 % psů negativně reagovalo, když si majitel hrál s vydlabanou dýní
30 % psů se snažilo dostat mezi vycpaného psa a svého majitele
86 % psů si nakonec vycpaného psa očichalo, jako by byl živý
„Naše zkoumání ukazuje, že psi nejen že jsou schopni projevovat žárlivé chování, ale také se snaží narušit vztah majitele a jejich rivala,“ říká Harrisová. „Nemůžeme mluvit o nějakém ryze subjektivním prožívání u psů, ale je zřejmé, že k žárlivosti je vede potřeba chránit důležité sociální vazby.“
Vidím to stejně - jde hlavně o sociální vazby. Na závěr už jen dodávám vyjádření odborníka z Britu, výživáře a zkušeného chovatele psů Martina Kváše:
„Můžeme tomu říkat žárlení, ale jde spíš o projev sociálního chování psů. Pes špatně snáší, když jeho pán přenese pozornost na druhého psa. Pro „opomenutého“ pejska je to signál přímého ohrožení jeho postavení ve smečce. Proto ta reakce - šťouchání do pána, snaha odstrčit druhého psa. Důvodem je především ochrana vazby daného psa k jedinci, kterého tento pes považuje za alfa samce. Pokud by ve jmenovaném pokusu na místě pána bylo např. jeho dítě, reakce psů by byly úplně jiné, nejspíše vůbec žádné. I taková pozorování existují. Psi mají od přírody silně zafixováno, že jejich protivník bude většinou vypadat jako pes. Proto i ve zmiňovaném pokusu psi reagovali především na atrapu psa, stejně jako na výstavách, kdy reagují na naše mluvící obrázky psů, zatímco dýně nebo knížka je nijak nevzrušovaly.“
Je jasné, že letošní Velikonoce nebudou probíhat tak, jak jsme zvyklí a některých tradic se budeme muset holt vzdát. Svátky budeme trávit doma v kruhu těch nejbližších, tak proč do toho nezapojit i naše kočičí společníky?
V době, kdy musíme trávit většinu času doma, nás i naše mazlíky může lehce přepadnout nuda. Jak nespadnout do stereotypu a volný čas využít smysluplně prací se psím parťákem? Jak pesana unavit i bez dlouhých vycházek venku?
Pobyt v karanténě znamená změnu životního stylu. Najednou je spousta času na koníčky, dodělává se, na co nebyl dříve čas, jen všechno probíhá na omezeném prostoru. S pejskem se najednou potkáváme velmi často a zjišťujeme, že se styl života změnil i...
Jaro je tu a s ním i čas na podporu imunity a detoxikaci těla. V zimě se totiž v těle hromadí nejvíce toxinů a zátěž představuje i změna počasí. Jak psí imunitu zbytečně nezatěžovat, a naopak ji podpořit?
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.