20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Věděli jste, že už i malou laboratorní myšku si můžete pořídit z chovné stanice, a to hned v široké paletě úžasných barev?
Právě dvě bílé laboratorní myšky byly mými prvními mazlíčky. Pravda, moc mazlit se s nimi nedalo, nicméně na rozdíl od křečka mě alespoň nikdy nekously. Dnes už ovšem neseženete pouze ty klasické bílé a výhradně ve zverimexu. Pořídit si malou myšku můžete přímo z chovatelské stanice a funguje u nás i jejich chovatelský klub. Laboratorní myš už dávno není to nám všem známé bílé zvířátko s červenýma očima. Díky domestikaci se získalo už přes 300 mutací s nejrůznějším vybarvením i typem srsti.
Český klub myší vznikl roku 2011 za účelem eticky a geneticky správného chovu myší. Vede evidenci zvířat, pořádá výstavy a školení. Myšky mají i svůj vlastní plemenný standard, podobně jako kočky nebo psi.
Fancy myš má velké výrazné uši, dlouhé štíhlé tělo, dlouhý, zužující se ocas, trojúhelníkovitou hlavu na výrazném krku a velké vystouplé oči. Dohromady působí roztomileji, tak trochu jako kreslené zvířátko. Pet myš více připomíná klasickou myšku. Má krátké robustnější tělo i krátký, nezužující se ocas a hlavu bez znatelného krku.
Druhů srsti myšek existuje mnoho. Krom krátké a dlouhé srsti se dále dělí například na saténovou nebo zvlněnou a nechybí samozřejmě ani bezsrstá verze myšky. I u barev a znaků je z čeho si vybírat. Jen jednobarevných existuje 14. Krom nich jsou pak například variety s bílým bříškem, se znaky nebo stínováním. Našli byste i myšku bezocasou.
Jsem si jistá, že takovéto krásné myšky už snad nikomu nemohou nahánět hrůzu nebo v něm vzbuzovat odpor. A pokud by se vám dokonce natolik zalíbila, že byste začali uvažovat nad jejich pořízením, tady je pár rad do začátku:
Myšky jsou poměrně nenáročná zvířátka a ke spokojenému životu toho moc potřebovat nebudou. Jsou ale velmi společenské. Pokud neuvažujete hned o chovu, pořiďte si dvě samičky. Samci se spolu nechovají - perou se a soupeří o teritorium, dokud jeden z nich nezemře. Samci ale lépe snášejí samotu a prý jsou přítulnější, i chov jednoho myšákaje tedy možností.
Doporučuji, ostatně jako u každého hlodavce, myšku nepořizovat ve zverimexu, ale raději kontaktovat chovatele. Překvapilo by vás, jaké množství už jich u nás je. A především - chovatel vám prodá zdravou a ochočenou myšku. Jistě vám do začátku s chovem i dobře poradí, informuje vás, na co je jedinec zvyklý, co je pro něj vhodné, nebo kdy se narodil. Pokud jen zajdete za roh do zverimexu, může se vám stát, že si domů donesete nemocnou myšku, nebo jich doma budete mít další ráno o dost víc, protože jste si koupili nakrytou samičku.
Myšce budete muset také zařídit domov. Jak už jsem psala, moc toho nepotřebují. Výbava by se dala přirovnat k té pro křečka. V kleci či terárku potřebuje mít misku na potravu a napáječku na vodu, podestýlku a hračky.
Ano, i hračky. Myšky jsou velmi aktivní, zvědavá a hravá zvířátka, a proto se musíme postarat i o jejich zábavu. Především u samečků, kteří žijí sami. Takové malé hřiště jim můžeme v kleci vyrobit z větví břízy nebo ovocných stromů (pozor, nesmí být chemicky ošetřené), tvárnicové cihly, květináče, kamenů nebo třeba ruličky toaletního papíru. Použít můžete téměř vše, co vás napadne. Jistě ocení i různé domečky, kolečka na běhání, hamaky a prolézačky zakoupené v chovatelských potřebách.
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...