Nastavení režimu focení

Posledně vám Lukáš slíbil více detailů o nastavení fotoaparátu a o jeho režimech. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku vám vysvětlí, co znamenají jednotlivá záhadná písmenka a čísla a jak ovlivní výslednou fotografii:

Posledně vám Lukáš slíbil více detailů o nastavení fotoaparátu a o jeho režimech. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku vám vysvětlí, co znamenají jednotlivá záhadná písmenka a čísla a jak ovlivní výslednou fotografii:

Musím přiznat, že nejsem úplným zastáncem teoretických pouček. Podle mě je vždycky lepší ozkoušet si, jak věci fungují v praxi. Holt vyfotíte deset, sto nebo tisíc fotek zbytečně, ale získáte díky nim ten správný grif. Do začátku se ale aspoň základní znalosti nastavení určitě hodí.

Jak už jsem zmiňoval v článku o výběru fotoaparátu, jednotlivé druhy zařízení nabízejí různé možnosti nastavení. Obecně je můžeme rozdělit na automatické, poloautomatické a manuální – podle toho, co všechno si můžete nastavit sami a co za vás nastaví přístroj sám.

·         U automatických režimů si váš fotoaparát vyhodnotí scénu zcela sám – jde o režim Auto/A+ a tak podobně (většinou značeno zeleně). Můžete nastavit i různé scénické režimy (symbol hlavy pro portrét, kopce pro krajinku, běžce pro sport…). Fotoaparát si na základě volby režimu nastaví, co uzná za optimální. Na vás zbyde jen zmáčknout spoušť. Velmi jednoduché. Jenomže problém nastává, pokud třeba není ideální světlo nebo technika k vašemu záměru nestačí. Příklad za všechny – běžící pes v šeru. Nad fotografií máte s automatickým režimem v podstatě minimální kontrolu. Musíte se o to lépe naučit pracovat s různými podmínkami, vyzkoušet si jak na ně váš fotoaparát bude reagovat.

·         Více kontroly dostanete v režimu P, kde si fotoaparát určí clonu a čas a nechá vám volnou ruku v nastavování citlivosti. Pokud vám to přístroj dovolí, zvolíte si i ostřící bod. (Tedy bod, na který se, jak název napovídá, bude přístroj pokoušet zaostřit. Na vás je dostat do něj to, co má být zaostřené – čili většinou psa :) )

·         S poloautomatickými režimy se můžete vyřádit víc. Podle mě je právě proto používá většina fotografů (i když vám spousta lidí bude tvrdit, že pravý profesionál fotí pouze na manuální nastavení).

Základní režimy se označují podle toho, co můžete kontrolovat. A/Av je zkratka od slova Apperture, kontrola clony. Kromě clony si můžete v režimu A/Av ručně nastavit citlivost (pokud nevyužijete její automatickou volbu). Čas už si fotoaparát dopočítá sám. Tento režim je vhodný, pokud například fotíte v proměnlivých světelných podmínkách, třeba když vám pes pobíhá ze slunce do stínu a zase zpátky, a vy nemáte prostor nastavovat si čas sami. Musíte ale dát pozor, aby bylo času tak akorát. Kdyby byl příliš dlouhý, pes si ze záběru klidně odskočí na pár granulí, což mu sice přejete, ale fotce to moc nepřidá.

Druhým poloautomatickým režimem je tzv. priorita času – T/Tv, odvozeno od slova Time. Nastavíte si požadovaný čas závěrky a fotoaparát dopočítá vyhovující clonu. Pokud je fotografie i přesto příliš tmavá nebo světlá, musíte si pomoci citlivostí (ISO), jak už jsem zmiňoval v minulém článku. Režim T/Tv se hodí například na focení zvířat v pohybu, tedy když přesně víte, že na „zmrazení“ pamlsku v letu je ideální například čas 1/1000 sec (máte to totiž ozkoušené, že). Fotoaparát si pak podle světla dopočítá, jakou clonu, případně ISO, musí použít, aby se na požadovaný čas dostal.

·         V plně manuálním režimu si logicky nastavujete všechny parametry sami a můžete se tak maximálně přizpůsobit konkrétním podmínkám. Vypořádá se se špatným světlem i s vašimi uměleckými pokusy :) Potřebujete ale vědět, že čím nižší číslo clony (f) si můžete nastavit, tím více světla se na snímač vašeho fotoaparátu dostane a tím kratší čas získáte. (Zde se nenechte zmást – i když na první pohled vypadá číslo 1/4000 větší než 1/1000, opravdu je 1/4000 kratší čas). ISO a čas se ovlivňují naopak, takže čím vyšší hodnotu ISO nastavíte, tím kratší čas můžete použít.

Na závěr nezbývá než opět zopakovat základní radu: zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte. A ptejte se, rád odpovím!

Související články

Péče o kočky v letních měsících

Přestože kočky milují teplo a vyhřívání se na prosluněných místech, ani jim nemusí letní vedra dělat dobře. I kočkám totiž během tropických teplot hrozí přehřátí a dehydratace. V článku proto přinášíme tipy, jak kočkám v létě co nejvíce usnadnit...

Bezpečnost psa v létě

Léto přináší nejen slunečné dny, ale i celou řadu rizik pro vašeho psa – od přehřátí a poranění tlapek až po skrytá nebezpečí během pobytu u vody. Abyste prožili léto bez starostí a zbytečných návštěv veterináře, je dobré myslet na bezpečnost. V...

Když kočku trápí zažívání

Kočky jsou velmi citlivé na změny, a to platí i o jejich trávení. Občasné zažívací potíže proto nejsou ničím výjimečným, a pokud se vyskytují jen zřídka a netrvají déle než pár dní, není potřeba se zbytečně stresovat. Jestliže se jedná o silný akutní...

Výživa psa v létě: na co se zaměřit?

Letní horka jsou rok od roku náročnější a ani letos se nám nevyhnou. Vysoké teploty dávají zabrat nejen nám, ale představují silnou zátěž i pro organismus našich domácích zvířat. Během léta se jim proto snažíme horké dny co nejvíce zpříjemnit. Je...

Výživa koček s ledvinovým onemocněním

Onemocnění ledvin patří u koček mezi poměrně časté chronické zdravotní problémy, se kterými se potýkají zejména stárnoucí kočky. Přestože neexistuje žádná účinná léčba, příznaky lze úspěšně zmírňovat nasazením vhodné diety a léků. Správně nastavená...

Pes útěkář

Útěky psa představují pro mnoho majitelů stresující problém. Přestože jsou psi teritoriální zvířata, někteří rádi objevují svět a žádný plot pro ně není dost vysoký. Ať už psa motivuje nuda, strach, nebo lovecké pudy, útěk pro psa představuje velké...

Ochrana před klíšťaty

S příchodem jara se příroda probouzí k životu – spolu s ní však začínají být aktivnější také klíšťata. Tito parazité nemusí způsobovat jen nepříjemné svědění, jsou i přenašeči nebezpečných onemocnění. Správná ochrana je proto na jaře zásadní nejen...