Příběh udatného Bamsyho se začal psát v norském Oslu v roce 1937. Jako štěně ho koupil lodní kapitán Erling Hafto, který z něj začal vychovávat pravého námořníka. Už od útlého štěněčího věku se tak Bamsy plavil na lodích a seznamoval se s životem na moři.
Příběh udatného Bamsyho se začal psát v norském Oslu v roce 1937. Jako štěně ho koupil lodní kapitán Erling Hafto, který z něj začal vychovávat pravého námořníka. Už od útlého štěněčího věku se tak Bamsy plavil na lodích a seznamoval se s životem na moři.
Poklidná léta však příchod druhé světové války zahalil do tmy a Bamsy byl 9. února 1940 zapsán jako oficiální člen posádky pobřežní hlídkové lodě. Během tvrdých bojů se ukázal jako ten nejlepší parťák, kterého lodník může mít. Neohroženě zachránil mladého velitele, který byl napaden ozbrojeným mužem, nebo jindy vytáhl námořníka, který spadl přes palubu.
Jeho výkony však nekončily jen na úrovni chrabrosti v boji. Ukázal se totiž jako skvělý parťák, který nenechá kamarády ve štychu. Naučil se jezdit autobusem do námořníky oblíbeného baru Bodega, aby je hezky spořádaně dovedl do svých postelí. Už během války se stal z Bamsyho symbol norské svobody a posel pozitivní energie. Norové si ho dodnes připomínají, jak nosil norskou námořní čepici, která se pro něj stala symbolem a rozpoznávacím znakem. Použitá byla jak na vlasteneckých velikonočních kartách, tak i na vánočních kartách během války. Svým charakterem si vysloužil dokonce i post oficiálního maskota spojeneckých sil.
Pokud byste se chtěli s Bamsym potkat tváří v tvář, stačí zajít do ulice Montrose's Wharf, kde najdete jeho bronzovou sochu v nadživotní velikosti. V případě, že patříte mezi opravdové milovníky historie a silných příběhů, doporučujeme přečíst knihu Námořní pes Bamsy, která mapuje Bamsyho život od předválečných dnů v Honningsvågu, přes pět let války, až po jeho smrt.
Bamsyho posledním dnem se stal 22. červenec 1944, kdy mu selhalo srdce. Královské norské námořnictvo si ho připomíná pravidelně dodnes, pořádá pamětní ceremonie za Bamsyho každých deset let. Tak silný příběh se dostal rychle za hranice Norska a v roce 2006 se Bamsy dočkal jako jediné zvíře druhé světové války zlaté medaile za galantnost a oddanost povinnosti.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
