Samozřejmě se tu nebudeme bavit o tom, jak psa naučit plavací techniku. Půjde nám o to, jak psa na vodu zvyknout a z plavání mu udělat pozitivní zážitek. Ne každý z nich totiž vodě důvěřuje, někteří se jí i bojí. Víte, jak ostýchavost k vodě překonat?
Můj pesan vodě nijak neholduje. Přesněji řečeno z ní měl hrůzu. Jeho první zážitek s plaváním byl totiž takový, že z asi metr vysokého svahu skočil do rybníka v domnění, že jde o louku (hladina byla porostlá řasou natolik, že to tak opravdu vypadalo). Sice děláme pokroky, loni už do vody i sám vlezl (sice asi jen proto, aby mě utopil - doplaval totiž ke mně a snažil se mi vylézt až na hlavu - ale i to se počítá :-)), nicméně pořád s vodou není kamarád, a tak moje práce nekončí.
Někteří ze psů s vodou žádný problém nemají a nemusejí se ani nic učit. Jsou prostě ve vodě jako doma. Jiní do ní vlezou, jen když musí, a někteří by do ní nevlezli, ani kdyby šlo o život. Samozřejmě, že si plavání nemusí oblíbit každý pes, stejně jako třeba aportování míčku. Jejich nelibost k plavání ale může vycházet i ze zmíněné nedůvěry nebo špatné zkušenosti. A pro takové případy jsem pro vás připravila pár tipů, jak na to, aby pro psa bylo koupání radostným zážitkem.
Vstup do vody by měl být vždy dobrovolný. Nikdy do ní psa neházejte nebo netahejte. Právě tak by mohla vzniknout ta špatná zkušenost, kvůli které se bude vody bát. Buďte trpěliví a smiřte se s tím, že do vody pes poprvé vůbec nevleze. A třeba ani podruhé či potřetí.
Nejdříve psa s vodou seznamte třeba v dětském bazénku nebo někde na mělčině. Když přejdete k větší vodě, třeba jezeru nebo rybníku, zvolte takové místo, kde je pozvolný přístup do vody a pejsek bude moci jednoduše jak do vody, tak z ní. Vyhněte se zatím řekám, kde by pes silnější proud nemusel zvládnout. Ne každý je stejně zdatný plavec a vy zatím nevíte, jak na tom právě ten váš je.
Každý pokrok odměňujte, ať už pamlskem, pochvalou, nebo pohlazením. Pokud pes od vody naopak couvá, nelitujte ho. Tím mu jen potvrdíte, že se bojí oprávněně. Prostě jeho rozhodnutí akceptujte a dál to neřešte.
Pejska můžete do vody zkusit i nalákat, třeba aportem nebo oblíbenou hračkou. Zprvu házejte aport ke břehu nebo na mělčinu a postupně začněte házet více do hloubky. Někomu se osvědčila i “piškotová cestička” od mělčiny do hloubky.
Jiný pes, který má vodu rád a nebojí se jí, vám v učení může pomoci. Když ten váš uvidí, jak ve vodě řádí jiní psi a jak si to užívají, může ho to popostrčit kupředu.
Jak je na tom váš pes? Je jedním z těch vodních řádilů, kteří by vydrželi skákat do vody celý den, nebo máte stejně jako já doma psího odpůrce? A máte nějaké další rady, jak pejskovi k vodě vybudovat kladný vztah?
Tento mini hlodavec, původem ze stepí jižní a střední Sibiře, je po křečkovi zlatém tím nejchovanějším druhem křečka. Věděli jste, že samečci křečíka džungarského pomáhají samičkám při porodu a následně i s péčí o jejich mláďata?
Pokud přemýšlíte, že si do rodiny adoptujete psího chlupáče, měli byste dobře zvážit, co život se psem obnáší. Velikost plemene hraje při rozhodování bezpochyby velmi důležitou roli. Jaké (ne)výhody přináší pořízení malého plemene?
Vlastnosti jako barva a délka srsti nebo třeba stavba těla jsou podmíněné geneticky. Jestliže tedy znáte vlastnosti rodičů a prarodičů plánovaných koťat, lehce určíte i jejich přibližný vzhled.
Zima je konečně pryč. Květiny a stromy začínají pomalu kvést a nastává období sluníčka a teplého počasí. Stejně jako pro člověka, tak i pro vašeho pejska nebo kočku začíná nové roční období, se kterým se musí vypořádat každý po svém.
Vlk, který se ale daleko víc chová jako pes. Temperamentní, svérázný, neúnavný, zato oddaný svému pánovi až za hrob. Československý vlčák je vzhledem a povahou podobný vlkovi karpatskému, po německém ovčákovi zdědil hlavně pracovitost a oddanost...
Život bez svého mazlíka si dokáže představit málokterý chovatel. Stejně tak si řada cestovatelů neumí představit život bez nových zahraničních dobrodružství. Co když máte možnost vyrazit na cestu kolem světa, ale zároveň už jste do rodiny přijali...
Více než polovina obyvatel naší planety vlastní nějakého domácího mazlíčka. Nejvíce „mazlíčkofilů“ žije ve Spojených státech amerických, Jižní Americe a Rusku a nejméně naopak v Asii. V Evropě vedou kočky nad psy. V Latinské Americe preferují malé...
Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních...
Občanský zákoník z roku 2014 zvýšil ochranu zvířat, když uznal, že smysly nadaní živí tvorové nejsou věci. Přesto stále slýcháme o kauzách týrání hospodářských i domácích zvířat. Co dělat, když se s týráním zvířecích mazlíků setkáte ve vašem okolí?
Ekologové odhadují, že v Česku dnes žije okolo pěti až šesti vlčích smeček. Na naše území se vlci začali vracet zhruba před třiceti roky. A přestože se počet smeček v posledních dvou letech téměř zdvojnásobil, mohou být čeští vlci opět v ohrožení.
Někdy jsou nazýváni „mazlíčci do kapsy“, a to především kvůli jejich malé velikosti. Mezi oblíbené hlodavce doma i ve světě bezpochyby patří křečci syrští, kteří jsou typičtí svou zlatou barvou srsti a její saténovou strukturou.
Jiný kraj, jiný mrav. To platí i pro chov domácích mazlíčků. V některých zemích světa se v několika posledních letech rozmohl nový a rychle rostoucí trend, a sice nechat svého zvířecího miláčka žít věčně.
