Jak byly činčily téměř vyhubeny

Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?

Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.

Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.

Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.

Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.

Související články

Jak zpestřit kočičí život?

Také chováte kočku a stále přemýšlíte, jak jí přilepšit? Na první pohled se kočky zdají jako lenivá stvoření, jejichž nejoblíbenější aktivitou je vyhřívání se na slunci. Rovněž se o nich říká, že jsou to samorosti. I kočka však touží po zábavě i naší...

Jak pomoct kočkám přečkat letní vedra?

Představte si, že přes léto nosíte stejně huňatý kožíšek jako naši kočičí parťáci. Ačkoli se jedná o jejich chloubu, v parnech posledních týdnů jim to vůbec nezávidím. Při pohledu na naše dvě kočičky jsem začala přemýšlet, jak jim pomoct přečkat léto.

Dogtrekking

Také jste měli jako děti rádi orientační běhy? A nyní rádi vyrážíte na výlety do terénu ve volné přírodě, kde putujete krajinou? A vždy vás při tom doprovází váš chlupáč? Pokud jste na všechny tři otázky odpověděli ano, tak je pro vás ideální...

Pes na horách

Je čas letních dovolených a kam se chystáte vy? Někdo jezdí za dobrodružstvím k moři a někdo jiný dává přednost klidné přírodě v horách. Já jsem spíše horal. Horské hřebeny nám nabízejí dlouhé procházky na čerstvém vzduchu, které naši čtyřnozí parťáci...

Hlodavec chalupář

Říká se o nás, že jsme národ chalupářů. Rádi trávíme volný čas mimo civilizaci a ideálně někde co nejblíže přírodě. To platí dvojnásob i o našich mazlíčcích, a to i těch hlodavčích. Dnes jsem si pro vás připravila pár rad, na co nezapomenout, když...

Soužití koček a psů - tipy pro vzájemné seznamování

V jednom z minulých článků (“Jako psi a kočky”) jsem se zaměřila na otázku, jak spolu vlastně vychází zástupci dvou nejrozšířenějších zvířecích mazlíčků, a to kočky a psi. V článku jste rovněž našli doporučení, jak postupovat při jejich vzájemném...

Kynofobie aneb nebojme se s naším strachem pracovat

Se psy jsem vyrůstala, jsem jimi obklopena i nyní v dospělém věku a k lásce ke všem zvířatům budu vychovávat i své děti. Za tu dlouhou dobu jsem poznala, že ne každý sdílí mé chovatelské nadšení a někteří lidé se psů dokonce velmi bojí. Jak můžete...

Pozor na úpal

Léto, to je období krásných slunečních dní spojených se spousty odpolední strávených s mým chlupáčem u vody nebo na procházce v lese. Stejně jako pro člověka, může se i pro psa stát slunce nemilým společníkem. V těchto dnech je opravdu potřeba dávat...

Riziko přehřátí zvířete

Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...

Udržte si přírodu na uzdě

Jsem milovníkem přírody a nijak se tím netajím. I proto se snažím veškerý volný čas trávit se svým chlupáčem někde v přírodě. Často opustíme městské parky a vydáváme se do české divočiny prozkoumávat pro nás dosud neobjevené. Jenže les není město a je...

Jako psi a kočky

Jak vychází psi s kočkami a jak kočky se psy? Z vlastní zkušenosti vím, že nelze jednoznačně říct, že by se nesnesli, ale ani potvrdit, že by se z nich ve všech případech časem stali nejlepšími kamarády. Jde je harmonickému vztahu naučit? A jak to máte...

Kdo si hraje, nezlobí

Končí školní rok a začínají letní prázdniny. Chaos běžného roku na chvíli ustává a všichni jsou o něco více uvolněnější. Mne se bohužel letní prázdniny už přímo nedotýkají, ale léto a chuť se bavit mi zůstává a stejně tak mému pesanovi. A jaká zábava...